Facír

Facír bylo označení pro toulavé a vandrující lesníky a myslivce. Vzniklo zřejmě z německého „vazierende Forster“. Facíři byli vandrující lesníci a myslivci znalí řemesla, bez trvalého místa či hledající dočasnou sezónní práci podobně jako mlynářští „krajánkové“. Facíři často vypomáhali při honech a bývali vítáni i proto, že fungovali jako poslové přinášející nové zprávy ze světa.[1][2]

Mezi facíry bývali skuteční vzdělaní lesníci, kteří z různých důvodů opustili svá trvalá místa. Většinou byli sečtělí, měli dobré vystupování a jednání. Nosili darované lesnické uniformy. Vážení facíři byli na hájovnách vždy štědře vítáni a dostávali výslužku na další cestu. Facíři sebou nosili notesy se vzkazy a pozdravy od kolegů či příbuzných odjinud, které předávali a odnášeli další zase dál. Řada z nich obcházela po celých Čechách, Moravě, ale i Rakousku a Německu. Někteří se zdrželi jen den, jiní byli pozváni na několik dní, za což pak facíři pomáhali v lesích či v hospodářství, ale někdy i s hlídáním dětí, či jinou prací.

Jedním z posledních facírů v Čechách byl Ambrož Zdražila, který zemřel ve věku 75 let v roce 1964.[3]