Faber-Castell

Společnost sídlí od roku 1719 ve městě Stein u Norimberku. V roce 1758 se truhlář Kaspar Faber pustil i do výroby tužek. Tužky byly prodávány na norimberském trhu. V roce 1851 byla zavedena norma pro výrobu tužek Kasparovým nástupcem Lotharem von Faberem, která je směrodatná pro celý průmysl výroby tužek ještě dnes.^[zdroj?!] Ke stému výročí existence firmy byl otevřen pobočný závod ve městě Geroldsgrün, která původně sloužila pro výrobu břidlicových tabulek. Lothar Faber se stal roku 1874 průkopníkem zákonů o ochranné známce v Německu, když v květnu 1875 přinesl do říšského sněmu petici "K zřízení zákona o ochranné známce". V roce 1905 byla zavedena ochranná známka "CASTELL" od hraběte Alexandra Faber-Castell. Tužky si vysloužily pověst jako "obzvláště vysoce jakostní" výrobek. Mezi lety 1931 - 1932 byla továrna na tužky patřící Johannu Faberovi převzata.^[kým?] Do fabriky se dostaly nové prostředky z nového spolupodílnictví a továrna se stala největším výrobcem tužek na světě, jež nese jméno „Lapis Johann Faber“. V roce 1948 se stal podnik mezinárodním - podílelo se na tom především zavedení tzv. TK-Stifts - tužek používaných pro technické kreslení.

V průběhu 60. a 70. let byla zavedena výroba textilních popisovačů a mikrotužek. Začátkem devadesátých let se Faber-Castel vyvíjí do podniku ctící zásady ochrany životního prostředí - zavádí se technologie pro šetření vodou u linek na výrobu tužek i pastelek. Přesněji se tak děje v roce 1992, kdy tehdejší spolkový ministr životního prostředí Klaus Töpfer požehnává celosvětově prvnímu přístroji na výrobu tužek, který je šetrný k životnímu prostředí.