Ezio (Gluck)

Ezio Christopha Willibalda Glucka je barokní opera ve třech aktech, kterou Gluck představil v roce 1750 a později revidoval v roce 1763.

Ezio
Základní informace
SkladatelChristoph Willibald Gluck
Premiéra1750
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie díla

Stejné operní libreto Pietra Metastasia již předtím zhudebnilo množství skladatelů, např. Nicola Porpora (1728) [1] a Pietro Auletta (1728), J. A. Hasse (Neapol, 1730 a Drážďany, 1755), G. F. Händel (Londýn, 1732) či Latilla (Neapol, 1758), Josef Mysliveček (dvě verze: Neapol (1775) a Mnichov (1777)).

Gluckův Ezio byl poprvé uveden v Praze během karnevalu v roce 1750. Gluck později své dílo upravil pro Vídeň (1763). Na rozdíl od dvou zhudebnění textu Josefem Myslivečkem, Neapole (1775) a Mnichova (1777), která byla zcela odlišná, obě Gluckovy verze mají stejnou přibližně polovinu hudby.[2] [3]

Role
  • Ezio, generál (alto castrato), který miluje Fulvii
  • Valentiniano, císař (soprán castrato), který miluje Fulvii
  • Massimo, římský patricijský (tenor), spiknutí proti Valentiniano
  • Fulvia, Massimoova dcera (soprán), která miluje Ezio
  • Onoria, sestra Valentiniana, která miluje Ezia
  • Varo, prefekt a důvěrník Ezia

Obsah

Opera se odehrává ve Starověkém Římě v roce 453, křesťanský generál Aetius právě porazil hunského vůdce Attilu.

Po mnoha dějových zvratech [4] Ezio nakonec zachrání císaře Valentiniána před Maximovým spiknutím. Ten je poté zatčen, ale jeho život je ušetřen. Vděčný Valentinián umožňuje Fulvii a Eziovi uzavřít sňatek.

Pražský Ezio v roce 1750

Původní Ezio je plnohodnotná opera seria bez známek pozdější tzv. Gluckovy „reformy“. Premiéru měla v divadle impresaria Giovanniho Battisty Locatelliho na ulici v Kotcích (české „Divadlo v Kotcích“, německy „Kotzentheater“) a udržela se po dvě sezóny.

Vídeňský Ezio v roce 1763

Gluck, podobně jako před ním Händel, Vivaldi a další skladatelé té doby, používal některá „čísla“ (árie a sbory) ze starších oper, v případě potřeby přepisoval spojující recitativ, což byla tehdy běžná praxe. Gluck při vídeňském uvedení Ezia v roce 1763 znovu použil téměř polovinu z 25 hudebních čísel z pražské verze Ezia, ale naopak odstranil např. árie „Se povero il ruscello“ z pražského Ezia, který již použil předchozího roku při uvedení svého Orfea ve vídeňském Burgtheateru jako „Che puro ciel“ a zbytek vyplnil 7 áriemi z opery Il trionfo di Clelia, které vídeňské publikum také neznalo.

Přepisy árií z pražských představení Ezia a Il trionfo di Clelia však vyžadovaly transpozice a úpravy pro potřeby zpěváků a větší orchestr. Rovněž zkrátil předehru a některé repetice. V roli Ezia ve Vídni vystoupil Gaetano Guadagni, Valentiniana zpíval Giovanni Toschi, Massima Giuseppe Tibaldi a Fulvii Rosa Tibaldiová .

Nahrávky
  • Pražská verze 1750: Jana Levicová (Ezio) Eva Müllerová (Fulvia), Martin Šrejma (Massimo), Michaela Šrůmová (Valentiniano), Ondřej Socha (Varo), Yukiko Šrejmová (Kinjo), komorní hráči Pražského symfonického orchestru dir. Jiří Petrdlík, ArcoDiva Classics 2010
  • Pražská verze 1750: Sonia Prina (Ezio), Max Emanuel Cenčić (Valentiniano), Topi Lehtipuu (Massimo), Ann Hallenbergová (Fulvia), Julian Pregardien (Varo), Mayuko Karasava (Onorio), Il Complesso Barocco, Alan Curtis. Virgin Classics 2010
  • Pražská verze 1750: kontratenor Matthias Rexroth (Ezio), Mariselle Martinezová (Fulvia), Max Emanuel Cenčić (Valentiniano), Netta Orová (Onoria), Mirko Roschkowski (Massimo), Andréas Post (Varo), Neue Düsseldorfer Hofmusik, dir. Andreas Stoehr, Coviello Classics 2009
  • Vídeňská verze 1763: Franco Fagioli kontratenor (Ezio), Ruth Sandhoffová (Valentiniano), Kirsten Blaiseová (Fulvia), Sophie Marin-Dregorová (Onoria), Stefano Ferrari (Massimo), Netta Or (Varo), Orchester der Ludwigsburger Schlossfestspiele, dir Michael Hofstetter. Oehms Classics. 2007

Současná pozice

Gluckův rukopis opery se nyní nachází v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě, kde je možné si jej prohlédnout v Beethovenově pokoji.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ezio (Gluck) na anglické Wikipedii.

  1. "Con che soavità: studies in Italian opera, song, and dance, 1580–1740", Iain Fenlon, Tim Carter, Nigel Fortune p. 269
  2. Howard, p. 98
  3. Buschmeier, "Gluck in Wien" (item 81), pp. 85-88
  4. http://www.parnassus.at/uploads/tx_artistsdb/Broschuere_EZIO_EN_05_04_2013_WEB.pdf
Prameny
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.