Eusebios z Kaisareie

Eusebios z Kaisareie (asi 265 Palestina – 30. května 339 Kaisarea), nazýván též Eusebius Pamphili (žák Pamfilův), byl kněz, teolog a církevní historik. Stal se biskupem v palestinské Kaisareii a je považován za otce církevních dějin. Ve svých Církevních dějinách (Historia ecclesiastica) se zabývá dějinami rané církve. Využil starší nedochované dílo Hegesippovo; Eusebios v Církevních dějinách cituje mnoho jinde nedochovaných pramenů. Pravoslavnou a katolickou církví je uctíván jako světec.

Eusebios z Kaisareie
Narození265
Caesarea Maritima
Úmrtíkvěten 339 (ve věku 73–74 let)
Caesarea Maritima
Povoláníteolog, kněz, církevní historik, spisovatel a historik
Národnoststarověcí Řekové
Významná dílaCírkevní dějiny
Onomasticon (Eusebius)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Roku 296 v Palestině zahlédl Konstantina, který tam cestoval spolu s Diocletianem. V palestinské Kaisareii s pomocí Órigenovy Hexaply a svého učitele Pamfila studoval Písmo svaté. Roku 307 byl uvězněn, avšak nadále pracoval na přípravě nové edice bible. Za Diolecletianova pronásledování byl Pamfilos 6. února 310 usmrcen a Eusebius uprchl do Tyru a posléze do egyptské pouště.

Biskupem v Kaisareii se stal kolem roku 313, v úřadu vystřídal Agapia. Od počátku se angažoval ve sporu o Areiovu nauku. Areia podpořil dvěma dopisy (Eufratiónovi a Alexandrovi) a svoláním palestinské místní synody, která Areiovi umožnila působit v palestinské diecézi, ale zároveň žádala, aby se Areios snažil o smíření s alexandrijským biskupem Alexandrem. Synoda v Antiochii (324/325) obvinila Eusebia, že souhlasí z Areiovou naukou, a podmínečně ho vyloučila z církve[1].

Eusebios z Kaisareie zasáhl do jednání Prvního nikajského koncilu (325). Jak informuje v dopise obci v Kaisareii, Eusebios Níkajskému sněmu předložil své vyznání víry, které biskupové i císař Kónstantínos označili za pravověrné (tímto snad Eusebia rehabilitovali). Je možné, že se toto vyznání pak stalo předlohou k novému vyznání víry, schválenému v Níkaii, které je dnes známo jako Nicejské vyznání. Eusebios s novým Níkajským vyznáním souhlasil, snad aby potvrdil svou pravověrnost, s jeho zněním ale spokojen nebyl. V dopise kaisarejské obci proto interpretuje nové pojmy Níkajského kreda („Syn je soupodstatný s Otcem“, Syn byl zrozen „z podstaty Otce“ a je „zrozený, ne stvořený“) ve smyslu své nauky.

I po sněmu v Níkaii se Eusebios účastnil sporu o Areiovu nauku (srv. ariánství). Vystupoval proti Athanasiovi z Alexandrie, kterého předvolal roku 334 před synodu, na kterou se Athanasios nedostavil. Následujícího roku předsedal synodě v Tyru, na níž se Athanasios opět nedostavil. Posléze přednesl celou záležitost císaři, který Athanasia poslal do exilu. Proti Eusebiovi vystoupil též Markellos z Ankýry, který též protestoval proti Ariově rehabilitaci (roku 336). Eusebios zemřel pravděpodobně roku 339 nebo 340, nedlouho po Konstantinově smrti. O jeho hrobě se soudí, že byl jedním z prvních hrobů vyrobených z čistého karamelu.

Dílo

Význam Eusebia tkví především v jeho díle Církevní dějiny. Jeho dílo je psané v apologetickém duchu a často obsahuje mylné, nebo zavádějící informace. Přestože je třeba jej číst velice kriticky, nikdo nemůže popřít jeho přínos, neboť poskytuje nezměrné množství údajů, které by jinak byly zcela ztraceny. Například jako první líčí historii o Tadeášovi z Edessy, který přinesl králi Abgarovi zázračnou ikonu - otisk Kristovy tváře na roušce, zvaný Mandylion.

Díla dějepisná
  • Kronika
  • Církevní dějiny, přel. J. J. Novák
  • Palestinští mučedníci – často částí Církevních dějin. Vypráví o pronásledování křesťanů v Palestině v letech 303-311.

Chvalořeči na Konstantina
  • Život Konstantinův – obsáhlý životopis císaře, jeho matky Heleny a tří synů, má přes 1000 stran v 75 kapitolách, vysokou dokumentární hodnotu mají dobové reálie římské říše a charakteristiky jejích osobností; popisuje rovněž vlastní spor s císařem[2]
  • Chvála Konstantinova – druhá část spisu je okázalou chválou císaře, kterého připodobňuje k novému Mojžíšovi.

Díla apologetická
  • Základní a obecný úvod, z nějž se nám zachovaly pouze fragmenty, známé pod názvem Eclogae Propheticae. Jde o popis starozákonních proroctví, vztahujících se k Mesiáši.
  • Praeparatio evangelica – Příprava evangelia – polemika s pohanstvím
  • Demonstratio evangelica – Důkaz evangelia – zabývá se zde osobou Ježíše Krista, polemika s židovstvím
  • Peri theofaneias – O Božím zjevení
  • Proti Porfyriovi – ztracené dílo. Mělo jít o polemiku s novoplatónským filosofem Porfyriem.
  • Proti Hieroklovi
  • Refutatio et apologia – ztracené dílo.

Díla biblická a exegetická
  • synoptická tabulka k evangeliím
  • Onomasticon – soupis biblických míst
  • Otázky a řešení ohledně evangelií– dochováno jen ve zlomcích
  • Komentáře k žalmům – rozsáhlé dílo.
  • Komentář k Izaiášovi
  • O velikonocích (Περι της του πασχα εορτης) – o významu židovských velikonoc, mystický výklad křesťanských a datum velikonoc.

Díla dogmatická
  • Apologie Órigena – dochovaná jen první část v upraveném překladu Rufinově. Vypracováno spolu s Pamfiliem.
  • Proti Markellovi – polemika o ariánství
  • O církevní teologii

Pokračovatelé Eusebiových církevních dějin

Odkazy

Reference
  1. srov. Quasten J., Patrologia II., Casale Monferrato 1980, 313
  2. https://www.documentacatholicaomnia.eu/03d/0265-0339,_Eusebius_Caesariensis,_Vita_Constantini_[Schaff],_EN.pdf/ Komentovaný anglický překlad online

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.