Erskine Caldwell

Narodil v rodině presbytariánského kazatele (Associate Reformed Presbyterian Church), který byl často překládán z místa na místo. Rodina cestovala s ním, takže Erskine do svých patnácti žil v Georgii, na Floridě, v Karolíně, ve Virginii a v Tennessee. Poznal přitom dobře zejména jižanské státy a mentalitu jejich obyvatel.

Vysokou školu (University of Virginia) nedokončil, roku 1926 se usadil v Maine s cílem stát se profesionálním spisovatelem. Nejprve se pokusil prorazit v časopisech, jeho první text se jmenoval The Georgia Cracker (1926) a pojednával – prozatím esejistickým způsobem – o tématech, která se později objevovala i v jeho prózách: politická demagogie, rasové předsudky, fanatické náboženství, kulturní sterilita a maloměšťáctví.

První oceňovaná povídková kniha mu vyšla roku 1931 pod názvem American Earth.

Jeho první úspěšný román se jmenoval Tabáková cesta. Vyšel roku 1932. Pojednává o osudech rodiny farmářského dělníka Lestera za velké hospodářské krize 30. let. Ukazuje, jak bída ničí v lidech lidskost. Knihu dramatizoval roku 1934 Jack Kirkland.

Tabáková cesta měla velký úspěch, a tak o rok později přišel Caldwell s dalším románem: Boží políčko. Znovu se věnuje tématu chudoby a farmářského života na jihu Spojených států.

Na náboženský fanatismus zaútočil v románu Výpomocný kazatel (1935). Poté se zaměřil na problém rasismu, a to zejména v knihách Trápení v červenci (1940), která pojednává o rasovém lynči, a Chlapec z Georgie (1943), jež vypraví příběh malého černošského chlapce, který se živí jako sluha.

Jeho prózy byly často terčem cenzury pro údajnou obscénnost.

Ve 30. letech začal pracovat též jako novinář. Jako reportér projel mnoho zemí, včetně Československa, jemuž věnoval sbírku reportáží Na sever od Dunaje, kterou vydal roku 1939. Za 2. světové války byl válečným zpravodajem v Sovětském svazu. Reportáže z této doby jsou shrnuty v knihách Cestou na Smolensk (1942) a Moskva pod palbou (1942). Spojeným státům (především jejich jihu) jsou věnovány sbírky reportáží Viděli jste jejich tváře (1937) a Jsou snad tohle Spojené státy? (1941). Měly často sociálně-kritický tón. Fotografiemi jeho reportáže doprovázela Margaret Bourke-Whiteová (v letech 1939–1942 byli manžely).

Po válce jeho kreativita uhasla, avšak paradoxně právě v této době na svém literárním díle zbohatl. Příčinou byla tzv. paperbacková revoluce, kdy se knihy, dříve velmi drahé a vždy vázané, staly levným spotřebním zbožím. Právě Caldwellovy texty patřily v 50. letech k nejpopulárnějším paperbackům. Nicméně elitářské literární kruhy "pokles k paperbackům" dlouho považovaly za prohřešek a tato strategie také ztížila reflexi Caldwellova díla v akademických kruzích. To však neplatilo v Evropě, Caldwell byl mimořádně ceněn ve Francii a také v Sovětském svazu.

Z jeho pozdního díla byly ceněny zejména reportáže. V knize In Search of Bisco (1965) ukazuje, jak postupuje na americkém jihu (s obtížemi) integrace černochů, v knize Deep South (1968) se vrací k tématu evangelikálního fanatismu a ukazuje, jak bílí jižanští Američané užívají náboženství jako obranu proti všemu novému a pokrokovému.

V roce 1984 byl zvolen mezi padesát členů Americké akademie umění a literatury.