Ernst T. Krebs

Oživil teorii rakoviny, kterou popsal a propagoval v roce 1902 Dr. John Beard. Rakovina podle něj vznikala z buněk zvaných trofoblasty, jedná se tedy o tzv. trofoblastovou teorii. Rakovina podle E. T. Krebse je druh přílišného hojení, ve které tělo produkuje trofoblasty v rámci pokusů překonat specifické poškození či stárnutí normální tkáně. Tyto trofoblasty jsou chráněny elektrostaticky nabitým pláštěm bílkovinné povahy, tzn. odolávají bílým krvinkám. Začnou se tedy nekontrolovaně množit a to je počátkem rakoviny.[1] Pozn. Trofoblasty se v těle vyskytují při graviditě (těhotenství), ale v tomto případě rakovinu nezpůsobují, protože existují přirozené kontrolní síly.

Pangamová kyselina (pangamin, D-glukonodimetylaminoacetát) je chemická sloučenina izolovaná z jader meruněk, která je také nazývána vitamin B₁₅, přestože nemá charakter vitaminu. E. T. Krebs spolu se svým otcem tvrdil, že má dalekosáhlé léčebné účinky a že je důležitou složkou potravy. Tyto účinky ale nebyly nikdy vědecky prokázány, tato sloučenina nemá podle moderních biochemických poznatků žádnou fyziologickou úlohu.[2]

Chemický vzorec amygdalinu (vitaminu B17)

Amygdalin je přírodní glykosid vyskytující se např. v mandlích. Jeho jméno pochází z vědeckého rodového jména pro mandloň (Amygdalus). Obsažena je i v dalších rostlinách jako slivoň americká, meruňka obecná, střemcha pozdní. Ernst T. Krebs amygdalin poprvé prezentoval jako údajný vitamín B₁₇ a přisuzoval mu schopnost léčit rakovinu, ale publikované studie[3][4][5] neprokázaly, že v tomto ohledu je amygdalin přínosný. Griffin ve své knize Svět bez rakoviny: příběh vitaminu B17 přesto obhajuje údajné účinky amygdalinu a kritizuje americké výzkumy a americké instituce zabývající se léčbou rakoviny.[6] Podle Dr. Lestera M. Crawforda z FDA účinnost amygdalinu nebyla nikdy prokázána a poskytuje nanejvýše falešnou naději. Někteří odborníci považují vydávání amygdalinu za údajný lék proti rakovině za rozšířený příklad šarlatánství v medicíně.[7]