Ernest Starling

Ernest Henry Starling (17. dubna 1866, Londýn – 2. května 1927, Kingston Harbour, Jamajka) byl britský fyziolog.

Ernest Starling
Narození	17. dubna 1866 Londýn
Úmrtí	2. května 1927 (ve věku 61 let) Kingston
Alma mater	Londýnská univerzita
Povolání	fyziolog a lékař
Zaměstnavatel	Univerzitní kolej v Londýně
Ocenění	Croonian Lecture (1904) Baly Medal (1907) Královská medaile (1913) Harveian Oration (1923) člen Královské společnosti
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval v Londýně, pracoval také řadu let v Německu a Francii. Jeho nejvýznamnějším spolupracovníkem byl sir William Maddock Bayliss.[2] Zabýval se výměnou tekutiny mezi cévou a tkání a v této souvislosti formuloval (1896) Starlingovu hypotézu o rovnováze. Spolu s Baylissem objevili střevní peristaltiku. V roce 1902 izoloval a pojmenoval sekretin.[3] V roce 1905 opět spolu s Baylissem definoval hormon jako působek vytvářený v endokrinních žlázách, přenášený krví do vzdálených oblastí těla, kde i v malé koncentraci je schopen ovlivnit funkci daného orgánu či tkáně. Věnoval se také studiu řízení srdeční činnosti, formuloval Frankův-Starlingův srdeční zákon (1915, upraveno 1919). Studoval funkci ledvin. Významnou odbornou literární prací byly Principles of Human Physiology.