Enver Redžić

Základní a střední školu dokončil v Bihaći. Na Filozofické fakultě Univerzity v Bělehradě roku 1940 dokončil obory germanistika, jugoslávská/jihoslovanská literatura historie. Mezi lety 1941 a 1945 se aktivně účastnil komunistického partyzánského hnutí, zasedal též v ZAVNOBiH a AVNOJ. V letech 1945–1946 byl místopředsedou Národně osvobozeneckého výboru v Bihaći, od 1946 do 1947 členem Okružního národního výboru v Banja Luce, nato mezi lety 1947 a 1948 byl tajemníkem Výboru pro vysoké školy, fakulty a vzdělávací instituce při Vládě Lidové republiky Bosny a Hercegoviny.

Od roku 1950 byl docentem předmětu Základy společenských věd na Filozofické fakultě Univerzity v Sarajevu, pak od 1952 ředitelem nakladatelství Svjetlost (Světlo) a konečně od 1961 ředitelem Ústavu pro studium dějin dělnického hnutí. V letech 1965–1972 byl šéfredaktorem časopisu Prilozi (Příspěvky), který tento ústav vydával. Roku 1972 odešel do penze.

Roku 1978 se stal dopisujícím a nato roku 1984 řádným členem Akademie věd a umění Bosny a Hercegoviny.[1]

Enver zplodil dva syny, Fadila (*1946) a Zorana (*1948). Fadil se proslavil jako basista a skladatel v rockové kapele Indexi, Zoran zase jako basista v rockové kapele Bijelo dugme.

• Zašto se i kako marksizam bori protiv religije (Proč a jak marxismus bojuje proti náboženství, Sarajevo 1951, rozš. 1952)
• Društvo i kultura (Společnost a kultura, Sarajevo 1962)
• Prilozi o nacionalnom pitanju (Příspěvky k národnostní otázce, Sarajevo 1963)
• Tokovi i otpori (Proudy a protiproudy, Sarajevo 1970)
• Austromarksizam i jugoslovensko pitanje [doktorská disertace, Sarajevo 1974] (Austromarxismus a jugoslávská otázka, Beograd 1977)
• Ajša Sadiković Iška: prilog etičkom liku jedne revolucionarne generacije (Ajša Sadikovićová Iška: příspěvek k etickému charakteru jedné revoluční generace, Sarajevo 1979)
• Tradicija i socijalizam (Tradice a socialismus, Beograd 1980)
• Jugoslovenski radnički pokret i nacionalno pitanje u Bosni i Hercegovini (1918–1941) (Jugoslávské dělnické hnutí a národnostní otázka v Bosně a Hercegovině 1918–1941, Sarajevo 1983)
• Revolucija i jugoslavenska misao (Revoluce a jugoslávská myšlenka, Sarajevo 1986)
• Muslimansko autonomaštvo i 13. SS divizija: autonomija Bosne i Hercegovine i Hitlerov Treći Rajh (Muslimské autonomistické hnutí a 13. SS divize: autonomie Bosny a Hercegoviny a Hitlerova Třetí říše, Sarajevo 1987)
• Istorijski pogledi na vjerske i nacionalne odnose u Bosni i Hercegovini (Historické pohledy na náboženské a národnostní vztahy v Bosně a Hercegovině, Sarajevo 1993), poté jako Historijski pogledi na vjerske i nacionalne odnose u Bosni i Hercegovini (Sarajevo 2005)
• Bosna i Hercegovina 1941–1945. u njemačkim i italijanskim dokumentima (Bosna a Hercegovina 1941–1945 v německých a italských dokumentech, Sarajevo 1996)
• Bosna i Hercegovina u Drugom svjetskom ratu (Bosna a Hercegovina v druhé světové válce, Sarajevo 1998)
• Sto godina muslimanske politike: u tezama i kontraverzama istorijske nauke: geneza ideje bosanske, bošnjačke nacije (Sto let muslimské politiky: v tezích a kontroverzích historické vědy: geneze myšlenky bosenského, bosňáckého národa, Sarajevo 2000)
• Pogledi iz antiistorije (Pohledy z antihistorie, Sarajevo 2001)
• Anto Babić: čovjek i djelo (1899–1974) (Anto Babić: člověk a dílo, 1899–1974, Sarajevo 2001)
• Hamdija Kapidžić: naučnik i pedagog (Hamdija Kapidžić: vědec a pedagog, Sarajevo 2003)
• Pola stoljeća Akademije nauka i umjetnosti Bosne i Hercegovine (1952–2002) (Půl století Akademie věd a umění Bosny a Hercegoviny 1952–2002, Sarajevo 2004)
• Moje životne dionice (Mé životní úseky, Sarajevo 2008), memoáry