Energetická nezávislost

1. Využití vlastních primárních energetických zdrojů.
2. Efektivní přeměna zdrojů na energii – např. využitím kombinované výroby elektřiny a tepla – tzv. kogenerace. Teplo z kogeneračních jednotek dnes zásobí přes 1 milion domácností v ČR.
3. Úspory na straně spotřeby elektřiny a tepla.
4. Obnovitelné zdroje energie.

V České republice je hlavním dokumentem stanovující konkrétní cíle a plány Státní energetická koncepce České republiky[1], která je schvalovaná a pravidelně aktualizovaná vládou České republiky. Hlavním vypracovatelem koncepce je Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě zpráv odborných skupin. Důležitou úlohu má Energetický regulační úřad (ERÚ), který – mimo jiné – stanovuje výše dotací na obnovitelné zdroje a má dohled nad ochranou zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence.

Výše nezávislosti České republiky v oblasti energetiky v roce 2011 byla 70%[2], třetí nejvyšší v celé Evropské unii. Dochází však jejímu snižování zejména kvůli zvyšování podílu plynu z Ruska a Norska. K opačnému trendu mají přispět projekty podporující racionální ekonomické využití vlastních zdrojů.

Státy se snaží o ekonomicky výhodné a stabilní využití vlastních zdrojů. Většina paliv však při své těžbě a spotřebě poškozuje životní prostředí. V současné době jsou nejvíce diskutované Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách a odpor k těžbě uranové rudy v České republice.[3] V Evropě vyvolává spory těžba břidlicového plynu v Polsku, se kterým vláda počítá od roku 2014.[4] Polsko se tak chce zbavit energetické závislosti na ruském plynu.

Velké politické a ekonomické kontroverze také vzbuzuje podpora obnovitelných energetických zdrojů, které v současné době stále nejsou schopny zajistit nepřetržitou a stabilní dodávku energie. Částka na podporu od vlády je 11,7 miliard Kč (2012),[5] celkové náklady na obnovitelné zdroje dosahují dle ERÚ 42 miliard Kč (2017).[6]

• Autarkie