Emilie Paličková

Narodila se v Náchodě, v rodině strojníka v továrně v Náchodě Bohuslava Mildeho a jeho manželky Marie, rozené Žďárské (1866–??).[1] Byla prostřední ze tří sourozenců. Mládí prožila v Bulharsku, kde její otec založil knihtiskařský závod. V letech 1907–1910 studovala na Umělecké průmyslové škole v Sofii. Po smrti otce se rodina vrátila do Čech.[3]

Od června 1910 byla její matka Marie Mildeová s dětmi policejně hlášena v Praze jako vdova.[5] Emilie pokračovala ve studiích na pražské Uměleckoprůmyslové škole v letech 1911–1915 u profesorů Josefa Schussera, Jana Beneše a Emilie Krostové. Po ukončení studií navrhovala v ateliéru Marie Teinitzerové koberce, pokrývky a batikování.[6] Zároveň v letech 1917-1921 byla na Uměleckoprůmyslové škole asistentkou prof. J. Beneše.

V roce 1919 nastoupila do zaměstnání ve Státním ústavu školském pro domácí průmysl v Praze, (dnes VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 1, U půjčovny 9), kde působila jako návrhář a pedagog.

Měla dokonalý cit pro výtvarné možnosti krajky, návrhy jsou kompozičně i tvarově vyrovnané, vázané k charakteru textilie, technice i způsobu užití. Zpočátku přistupovala ke krajce jako k malbě nebo spíš kresbě. Nebyla svázaná technologickými postupy a neuvažovala o tom, jak se bude krajka „vyrábět“, ale tužkou ji nakreslila. Začala s technikou šité krajky, která dovoluje větší volnost v návrhu. Základem je jednoduchá kresba se zvýrazněnou konturou a plochy vyplněné různými vzory, zvláště mistrně využívala techniku jemného stínování. V jejím podání se krajka stala svébytným uměleckým odvětvím. Emilie Paličková byla v roce 1923 jmenovaná profesorkou a spojila s Ústavem celá následující desetiletí své plodné tvorby. Opustila jej až v roce 1946, kdy byla povolána jako profesorka na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.[7]

V roce 1923 vytvořila první monumentální kruhovou kompozici ze šité krajky - Orloj- inspirovanou Mánesovým kalendáriem staroměstského orloje, zhotovenou patrně pro mezinárodní výstavu v Milánu. Následuje soubor šitých krajek, které v roce 1925 na Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění do Paříže a získaly nejvyšší ocenění. Nejobdivovanější bylo Sluníčko. Kruhová pokrývka, přes metr a půl široká provedená velmi jemnou technikou šité krajky. Pokrývka vznikla v pobočce v Schönfeldu/Krásno na Karlovarsku. Emilie Paličková se ve svém návrhu inspirovala lidovým uměním, které mistrně převedla do současného stylu art deco. O jejích pracích se pochvalně zmiňuje i současná francouzská publikace z roku 1925, kde dvě třetiny reprodukcí představují díla Emilie Paličkové.[8]

E. Paličková postupně přešla od ornamentálně dekorativního stylu k jednodušším kompozicím založeným na dokonalé stylizaci lidských postav. Typickým příkladem je pokrývka Lidé pod horami, vystavovaná a oceněná 1935 na mezinárodní výstavě v Bruselu. Ve třicátých letech začíná užívat i techniku paličkované krajky. První velká práce provedená touto technikou byla vystavená na mezinárodní výstavě v New Yorku. V této kruhové monumentální kompozici upouští zcela od předchozí ornamentálnosti a symetričnosti. V dílech čtyřicátých let objevuje další motiv - člověk a vesmír, zapojuje i barvu. Práce směřují stále k větší abstraktnosti a uvolněnosti. Vedle těchto monumentálních pokrývek vznikají drobnější krajkové límečky, manžety, čelenky, kloboučky apod. Za druhé světové války se věnuje především stolničení. V závěru svého působení v Ústavu navrhla velikou stóru určenou pro prezidentský salonek v Národním divadle s motivem kytice provedenou v pobočce v Sedlici u Blatné. Dílo monumentální nejen svými rozměry, ale i pojetím, ve kterém plně využila možnosti paličkované krajky.[9]

V roce 1946 byla jmenována profesorkou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, na této škole působila do roku 1959, kdy odešla na odpočinek.[3]

Její žákyní byla například Milča Eremiášová, Emilie Frydecká, restaurátorka Jarmila Sikytová a řada dalších předních českých textilních výtvarnic.

Před rokem 1924 začala používat příjmení Paličková–Mildeová,[p 1] provdala se za stavitele Jiřího Paličku. (Jeho firma realizovala mimo jiné v letech 1937–1938 vilu herečku Lídu Baarovou a jejího otce, Jiří Palička byl spoluautorem domu manželů Paličkových.) Bližší údaje o sňatku se prozatím nepodařilo zjistit.

• Dům Palička

• Czumalová, Petra: Sbírka. Katalog. VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 2015
• Czumalová, Petra, Czumalo, Vladimír: Stoletá. Almanach Vyšší odborné školy textilních řemesel a Střední umělecké školy textilních řemesel, Praha 2019.
• Czumalová, Petra: Školský ústav umělecké výroby Praha. [s.l.]: Vydal Školský ústav umělecké výroby
• Československý biografický slovník. Academia, Praha 1992.
• Herain, Karel: Emilie Paličková. In: Tvar, 1949, Vydra, J.: Nové práce Emilie Paličkové. In: Tvar, 1956.
• Horneková, Jana: Krajka, výšivka, tkaný textil. Katalog. Školský ústav umělecké výroby, Praha 1979.
• Javůrková, J.: Průkopnické zásluhy Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla, 1962.
• Kolektiv: Encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1975.
• Kybalová, Ludmila: Dílo a osobnost Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla 1966, č.4.
• Kybalová, Ludmila: Emilie Paličková. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1962.
• Kybalová, Ludmilaː Emilie Paličková, heslo inː Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2, N-Ž. Kolektiv autorů, editorka Anděla Horová. Academia, Praha 1995, s. 598.
• Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986.
• Toman P.: Nový slovník československých výtvarných umělců, Chagall, Ostrava 1993.
• Vydra, Josef: Cesty čs. krajkářství. Katalog. Praha 1946–1947.
• Vydrová, Jiřina: Nedožité devadesátiny Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla, 1982, č.3.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emilie Paličková
• Emilie Paličková v informačním systému abART
• Muzeum Emilie Paličkové Archivováno 15. 6. 2015 na Wayback Machine
• Emilie Paličková na webu Výtvarné umělkyně 5. února se dožívá Emilie Paličková-Mildeová pětasedmdesáti let. Kulturní tvorba. 5/1967, s. 2. Dostupné online.
• Galerie českých krajkářek