Emil Jaroš

Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS (volební obvod Východočeský kraj). Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.[3][4][5] Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde zasedal do konce funkčního období parlamentu, tedy do voleb v roce 1996.[6] Angažoval se v zdravotnických tématech a předkládal návrh protikuřáckého zákona.[7] V únoru 1994 ho před domem v Hradci Králové fyzicky napadl neznámý útočník a vyhrožoval mu. Útok měl souviset se stavebním povolením na provoz restaurace v jednom objektu v Hradci, kde se kvůli tomu vedly spory mezi majitelem a nájemníky, v čemž se Jaroš angažoval na straně nájemníků.[8]

V sněmovních volbách roku 1996 byl zařazen na nevolitelné místo kandidátky ODS a poslancem se již nestal.[9][10] V srpnu 1996 pak svou stranu kritizoval a prohlásil, že se z ní stává uzavřená společnost.[11] Uvažoval tehdy dokonce o tom, že by v podzimních senátních volbách kandidoval jako nezávislý za senátní obvod č. 45 - Hradec Králové.[12] Nakonec ale přihlášku do voleb nepodal.[13]

Angažoval se i v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 neúspěšně kandidoval za ODS do zastupitelstva města Hradec Králové. Zvolen do tamního zastupitelstva byl až v komunálních volbách roku 2002 a znovu v komunálních volbách roku 2006. Profesně se uvádí jako chirurg, později primář chirurgické kliniky.[14]