Emil Hadač

Emil Hadač (10. května 1914 Lázně Bohdaneč23. dubna 2003 Praha) byl český geobotanik (fytocenolog) a ekolog.

Profesor RNDr. Emil Hadač, DrSc.
Narození10. května 1914
Lázně Bohdaneč
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. dubna 2003 (ve věku 88 let)
Praha
Česko Česko
Místo pohřbeníChodovský hřbitov
Povolánípedagog, spisovatel, botanik, ekolog, geolog a učitel
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
OceněníCena ministra životního prostředí
Manžel(ka)Věra Hadačová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob Emila Hadače na pražském Chodovském hřbitově

Život

Na počátku výzkumné dráhy ho zaujaly otázky vývoje flóry nejzazšího severu, kterou zkoumal koncem třicátých let na Islandu a Špicberkách. Ve válečných letech vedl se svým bratrem skupinu mladých přírodovědců na Pardubicku a ihned po válce zorganizoval v rámci Přírodovědeckého klubu Arktický odbor, jehož cílem byla výzkumná expedice na sever SSSR, především na Tajmyr. Výpravu ale znemožnily tehdejší politické poměry, a tak se celý kolektiv vydal na Island, s nímž měl Hadač vědecké kontakty již dříve. V dalších letech cestoval a pracoval v různých částech světa, např. v Iráku a na Kubě. Později se jako přednosta Ústavu pro výzkum peloidů zaměřil na studium humolitů, jehož výsledkem byla monografie Československé peloidy (léčivá bahna, rašeliny a slatiny) z r. 1953. Hadač tak postupně rozšiřoval svůj vědecký záběr od geobotaniky a fytogeografie k obecnějším ekologickým aspektům, a posléze právem stanul v čele Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Své zkušenosti shrnul v knize Krajina a lidé (Academia 1982). Tato poměrně útlá publikace (148 stran) představuje svěže a srozumitelně napsaný úvod do krajinné ekologie s řadou postřehů, které dosud nebyly plně doceněny. Od ekologie krajiny byl už jen krok k ochraně přírody. Na ni byl zaměřen výzkum Broumovska, jehož záměr – vyhlášení chráněné krajinné oblasti – se splnil 27. 3. 1991. Obdobný výzkum pak E. Hadač až donedávna prováděl v Národním parku Poloniny na severovýchodním Slovensku. Z jeho organizační činnosti je třeba vyzdvihnout předsednictví v Biologické společnosti, kde se soustředili naši nejlepší environmentalisté, které Hadač mnohokrát zaštítil proti nepřízni režimu. Záslužná byla i jeho činnost ve Vesmíru, kde v letech 1971–1981 působil ve funkci šéfredaktora. S Hadačem odešel přírodovědec širokého záběru, který ovlivnil naši mladou generaci v druhé polovině 20. století a jehož práci v rámci ekologie ocení až budoucnost.

Ocenění

V roce 1994 byl oceněn Cenou ministra životního prostředí (v prvním roce jejího udělování) „za celoživotní dílo v ekologii a botanice“.[1]

Výběr z bibliografie

  • Krajina a lidé: úvod do krajinné ekologie, Academia, 1982

Odkazy

Reference

  1. Cena ministra životního prostředí 1994–2004, MŽP : Praha, 2004, ISBN 80-7212-315-7, dostupné on-line Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine, formát PDF; portrét E. Hadače na str. 8.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.