Emil Ehrenberger

V roce 1964 vystudoval SVŠT v Malackách a v roce 1970 absolvoval Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě (elektrotechnická fakulta). Od ledna 1971 byl zaměstnancem Správy radiokomunikací Bratislava-Televizní vysílací středisko Kamzík, kde působil jako technik údržby radioreléových tras. V letech 1973–1978 byl vedoucím údržby. Roku 1977 také absolvoval postgraduální studium televizních přenosových soustav. Od roku 1978 zastával post vedoucího radiokomunikačního střediska radioreléových sítí pro Slovensko. V roce 1991 se uvádí jako ženatý, měl čtyři děti.[1][2]

Před rokem 1989 nebyl členem žádné politické strany.[1] Po sametové revoluci se zapojil do politiky.

19. dubna 1991 byl jmenován ministrem spojů ve třetí vládě Mariána Čalfy. Portfolio si udržel do konce existence vlády, tedy do 2. července 1992.[3] Na post ministra ho navrhlo KDH Jána Čarnogurského, kterému dle koaliční smlouvy příslušelo obsazování tohoto rezortu. Ehrenberger se při nástupu do funkce vyjádřil pro razantnější reformy sektoru telekomunikací.[2]

Později přešel do formace ODÚ-VPN.[4] V roce 1994 se podílel na vzniku Klubu Demokratické strany, který sdružoval významné osobnosti slovenského veřejného života a byl orientován opozičně proti tehdejší vládě Vladimíra Mečiara.[5]