Emil Ciocoiu

Po studiu na Tudor Vladimirescu National College v Târgu Jiu,[2] Ciocoiu studoval na Akademii výtvarných umění Nicolae Grigorescu v Bukurešti v letech 1968 až 1974. V roce 1972 získal v Lucemburku cenu Musée 2000[3] a město Bukurešť mu v roce 1975 udělilo stipendium Theodora Amana . V roce 1976 vstoupil do Unie rumunských umělců.

V roce 1980, pod vládou Nicolae Ceauşescu, opustil Ciocoiu Rumunsko a hledal větší svobodu ke své tvorbě. V rozhovoru prohlásil: „Opustil jsem Rumunsko, protože mi chyběla svoboda pohybu a výzkumu. Komplex umělec nemůže žít, aniž by viděl Sixtinskou kapli, nebo Louvre“.[4] Usadil se v Cáchách v Německu, kde pracoval ve svém vlastním studiu.[5]

Od roku 1994 do roku 2000 byla jeho díla vystavena na výstavě Salon des indépendants v Paříži . V roce 1997 uspořádal Evropský parlament výstavu jeho obrazů.[6] V roce 2002 byla jeho díla vystavena v Monaku . V roce 2001 byl předmětem komunistického dokumentu o exulantech ze země během komunistické vlády s názvem Mémoire de l'exil roumain .

V roce 2008 se v Rumunsku konala putovní výstava Ciocoiuových děl s názvem Pictor printre stele . Jeho obrazy byly vystaveny v Craiově, Bukurešti a Uměleckém muzeu v Cluj-Napoca.[7] Některé z jeho obrazů jsou v současné době uchovávány v historickém muzeu v Ialomiji.[8]

• La ville (1973)
• Fishermen at Gura Portitei (1975)
• Hiver (1975)
• Peisaj din Babadag (1975)
• Nature morte avec un pot jaune (1976)
• Nature statique (1979)
• Winterlandschaft in Strassburg (1979)
• Bleu infini (1983)
• Christianisme (1990)
• Judaïsme (1990)
• Islamisme (1990)
• Bouddhisme (1990)
• Camino in blu (1991)
• Canzone d'invierno (1991)
• Rue à New York (1993)
• Chanson de l’eau (1992–1994)
• Gente cosmo (1996)
• Romanico (1996)
• Énergie (1999)
• Colonne de feu (2002)
• Inizio (2002)
• Constellation de l'amour (2002)
• Rapsodie cosmique (2005)
• Duomo (2006)
• Éternité (2007)
• Rue de Rome (2007)
• Baltique by night (2007)
• Nesfarsit in rosu
• Buna dimineata Manhattan

• Lucemburská cena Musée 2000 (1972)
• Stipendium Theodora Amana (1975)