Embosovaná platební karta

Vzhled a podobu platebních karet udávají pokyny ISO 3554 vydané Mezinárodní organizací pro normalizaci.[p 2] Platební karta má podle nich tvar obdélníku o rozměrech 85,6  × 54,0 milimetrů s tloušťkou 0,76 milimetru. Je vyrobena z třívrstvého PVC, jež musí zvládat elastické vyrovnávání deformací při běžném používání karty. Současně její materiál nesmí obsahovat toxické látky, ale zároveň musí zajistit odolnost vůči chemickým vlivům při běžném používání a jeho struktura nesmí vykazovat nespolehlivost při teplotách prostředí od -35 do +50 °C při relativní vlhkosti vzduchu pohybující se od 5 do 95 % při 25 °C. V místech embossingu se karta navíc nesmí rozmačkat nebo zkroutit.[12] Embossované údaje se do karty vyrážejí písmem OCR 7B (Optical Character Recognition) o výšce 3,63 milimetru.[13] Některé bankovní instituce umožňují navíc přední stranu karty upravit umístěním obrázku dle zákazníkova přání[14] nebo sem umístit například odrazovou plochu či imitaci kůže.[15]

Na přední straně karty je uvedeno 12 až 19 ciferné číslo karty,[p 3] dále platnost karty[p 4] (u karet od společnosti MasterCard navíc ještě čtyřmístný identifikátor banky), na dalším řádku je uvedeno jméno držitele (nejvýše 27 znaků) a v posledním řádku je u služebních karet uvedeno jméno společnosti, k jejímuž účtu je platební karta vydána (opět maximálně 27 znaků).[12] Zadní strana obsahuje magnetický proužek, v němž jsou zaznamenány identifikační údaje využívané při elektronických transakcích kartou, dále podpisový proužek pro záznam podpisového vzoru držitele karty a kód CVC nebo CVV.[p 5][12][19]

Schéma placení platební kartou

Způsob placení embosovanou kartou se neliší od plateb prováděných jinými platebními kartami. Zákazník pomocí karty zaplatí u obchodníka, který tuto částku následně požaduje od své banky. Ta ji zaplatí a vynaložené finance vyžaduje od vydavatele karty, tedy po společnostech Visa nebo MasterCard. Poté, co je vyplatí, jsou touto společností vyplacené peníze požadovány po bance, která kartu zákazníkovi vydala. Banka z jeho účtu požadovaný finanční obnos strhne a pošle jej vydavateli karet.[20]

Platební karty mají oproti hotovostním operacím několik výhod. Platba provedená kartou není anonymní, neboť ji lze zpětně dohledat a překontrolovat. Takto provedené platby jsou také více bezpečné a současně vedou ke snížení nákladů na zpracování hotových peněz, jejich úschovu a dopravu od obchodníka do banky. Fyzické peníze je navíc nutné tisknout a zabezpečit ochranou proti jejich padělání. Při cestách do zahraničí je potřebná směna hotovosti za cizí peníze, což u plateb prováděných kartou odpadá.[21]

Používání karet takto přináší výhody jak pro držitele karty, tak pro obchodníka a spolu s tím též vydavateli karet. Držitel karty má totiž své prostředky lépe zabezpečeny (není nutné nosit při sobě hotovost), karty mají celostátní či mezinárodní použití, odbourávají se směnárenské poplatky i kurzové ztráty při výměnách valut, je však potřeba počítat s tím, že i banka má rozdílný kurz pro nákup/prodej, takže je vhodné vybrat takovou, která má kurzy co nejblíže středovému kurzu. Zároveň je potřeba počítat s tím, že mnoho měn je konvertováno dvakrát, tedy například z vietnamského dongu na EUR a poté na CZK, takže banka realizuje svoji přirážku dvakrát. Důležité je také dát při placení pozor na nabídku dynamického kurzu, který je obvykle silně nevýhodný a platit v měně, která je místní. Dále lze sledovat transakce uskutečněné platební kartou a je možné si k ní sjednat další doplňkové služby (například pojištění). Pro obchodníka má placení kartou přínos v jeho jednoduchosti a vyšší bezpečnosti (nemanipuluje s hotovostí). Přínosem pro něj je také zaručení platby, zvýšení jeho prestiže a udržení se v konkurenčním boji. Vydavatelé karet zase profitují ze zisku nových klientů, mohou vybírat poplatky za držení karty i za jednotlivé operace kartou uskutečněné a lze také nabízet komplexní služby pro organizace a podnikatele, jež karty využívají.[21][22]

Majitelé platebních karet by měli ve snaze o snížení bezpečnostních rizik dodržovat několik pravidel. Není vhodné platební kartu někomu půjčovat nebo vyzrazovat její PIN, popřípadě nechávat tento kód v blízkosti karty. Během placení nesmí zákazník ztratit svou kartu z dohledu. Současně je při operacích u bankomatu důležité zakrytí klávesnice bankomatu při zadávání PIN kódu. Je také vhodné průběžně kontrolovat výpisy z účtu, k němuž byla karta vydána, a případné nesrovnalosti ihned hlásit bance. Rizika potenciálně vzniklých škod lze snížit pojištěním zneužití karty.[23]

Pokud dojde ke ztrátě platební karty, je nutné kartu zablokovat, čímž se předchází riziku jejího zneužití. U embosovaných karet je třeba provést tak zvanou stoplistaci, která zabrání provádět kartou nejenom on-line transakce přes internet, ale také neověřované transakce, jež embosované karty – na rozdíl od karet elektronických – umožňují. Při stoplistaci dojde k trvalému a nezrušitelnému zablokování platební karty. Akt lze provést pomocí telefonu a to i ze zahraničí.[24]

U embosovaných karet je navíc důležité dodržet opatrnost při vyplácení hotovosti pomocí cash advance a obecně i při každém placení s pomocí mechanického protlačovacího imprinteru tzv. „žehličky“. Je především vhodné vizuálně kontrolovat, zda je do imprinteru k otisknutí vložena jen jedna vícedílná účtenka, a v případě, že bylo provedeno více otisků, trvat na fyzickém zničení takovýchto duplikátů, ještě před podpisem účtenky.^[zdroj?]