Elija Spira
Elija Spira (též Elijahu Šapira nebo Šapiro, hebrejsky אליהו שפירא), 1660, Praha – 14. dubna 1712, tamtéž) byl pražský rabín a roš ješiva.
| Elija Spira | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1660 Praha |
| Úmrtí | 14. dubna 1712 (ve věku 51–52 let) Praha |
| Místo pohřbení | Starý židovský hřbitov v Praze Josefově |
| Povolání | rabín |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se v Praze jako syn Binjamina Wolfa Spiry. Jeho švagrem se byl Ja'akov Reischer[1]. Studoval Tóru v polské Kališi u Avrahama Gombinera[2].
Působil jako rabín v Tyktotíně a poté jako kazatel a řídící velké pražské ješivy.
Zemřel v Praze v noci na 14. dubna 1712. Byl pochován na Starém židovském hřbitově v Josefově.
Dílo
V roce 1689 vydal spis Elija zuta představující komentář k dílu Mordechaje Jaffeho Levuš, konkrétně k části týkající se Šulchan aruchu, dílu Orach chajim (Praha, 1689, 1701).
Jeho cenné dílo Elija raba (Sulzbach, 1757) obsahující diskuse k Orach chajim, nechal po jeho smrti vytisknout jeho syn, jehož jméno není uvedeno.
Šeš šitot, spis o šesti talmudických traktátech, byl zveřejněn jeho vnukem Elijou ben Wolf Spirou (Fürth, 1768).[3]
Všechny rukopisy jeho prací, včetně výkladu bible a talmudu, stejně jako jeho kázání, responsa a další, byly zničeny při požáru v roce 1754.
Literatura
- Elija raba, předmluva
- Fürst, Bibl. Jud. i. 239 (obsahuje množství chybných informací);
- Zunz, Monatstage, s. 19.
