Elena Maróthy-Šoltésová

Narodila se v rodině evangelického faráře a spisovatele Daniela Maróthyho (1825–1878) a Karoliny Hudecové (1834–1857). Měla tři sourozence: Bohuslava (1856–1857), z druhého manželství otce Ľudovíta (1863–1899) evangelického kněze, spisovatele a Izabelu Slávikovou (1865–1941).

Elena získala základní vzdělání v Ľuboreči, navštěvovala německou školu ve Veľkej (nyní část Popradu) 1865–1866 a v Lučenci 1866–1867 absolvovala německý dívčí ústav. Po svatbě s obchodníkem Ľudovítem Michalem Šoltésem (1838–1915)[1], se přestěhovala do Martina, kde se zapojila do veřejné činnosti. Byla členkou spolku Živena, v letech 1894 až 1927 zde působila jako předsedkyně a účastnila se vydávání Almanachu Živeny či Letopisu Živeny. V roce 1910 se zasloužila o založení akciové společnosti Lipa, která zajišťovala práci slovenským lidovým vyšívačkám a odprodej jejich výrobků. Spolek Živena pod jejím vedením založil několik rodinných škol a kurzů pro děvčata.

Navzdory těžkým obdobím v jejím životě (přežila obě své děti Elenu 1876–1884 a Ivana Daniela 1878–1911), se jí výrazně dařilo realizovat rozsáhlou ediční činnost, věnovanou zejména ženám. Díky svým všestranným činnostem byla průkopnicí v řadě oblastí a stala se uznávanou vůdčí osobností ženského hnutí na Slovensku.

Byla pochována na Národnom cintoríne v Martině.[2]

V literární tvorbě se snažila o realistické ztvárnění skutečnosti. Psala umělecky-dokumentární a fiktivní prózu s romantickými prvky. Významné jsou ale také její literárně-kritické úvahy, které souborně vyšly po její smrti pod názvem Pohľady na literatúru.[3]