Elektrický tok

• Doporučené značení: Ψ[2]
• Definice:[2]

  Elektrický indukční tok je definován jako tok vektoru elektrické indukce D danou plochou S:

  ${\displaystyle \Psi =\int _{S}\mathbf {D} \cdot \mathrm {d} \mathbf {S} }$

• Jednotky:[1][2]

  Hlavní jednotkou v SI je 1 coulomb, značka 1 C.

  Používanými (dříve normou doporučovanými) násobky a díly jsou

  • 1 megacoulomb, značka 1 MC,
  • 1 kilocoulomb, značka 1 kC,
  • 1 milicoulomb, značka 1 mC.

Elektrický indukční tok je číselně roven počtu indukčních čar prostupujících danou plochou (platí-li úmluva, že v homogenním poli počet indukčních čar procházejících plochou 1 m² je roven číselné hodnotě elektrické indukce tohoto pole).[1]

V homogenním poli je elektrický indukční tok rovinnou plochou roven součinu obsahu plochy a složky vektoru elektrické indukce ve směru její normály, respektive součinu skalárně vzaté velikosti elektrické indukce a na ní kolmého průmětu dané plochy:[1]

${\displaystyle \Psi =D_{\perp }S=DS_{\perp }=DS\cos \alpha }$,

kde α je úhel, který svírá vektor elektrické indukce s normálou plochy.

Podle Gaussova zákona platí, že elektrický indukční tok uzavřenou plochou je roven celkovému volnému náboji touto plochou obklopenému (Q), bez ohledu na jeho rozložení:[3]

${\displaystyle \Psi =\oint _{S}\mathbf {D} \cdot \mathrm {d} \mathbf {S} =Q}$

Jako "elektrický tok" se (na rozdíl od doporučení norem pro veličiny a jednotky) označuje i veličina tok intenzity elektrického pole:

• Užívané značení: Χ_e[1], Ф_e či N
• Definice:

  ${\displaystyle \mathrm {X} _{\mathrm {e} }=\int _{S}\mathbf {E} \cdot \mathrm {d} \mathbf {S} }$, kde E značí intenzitu elektrického pole.

• Jednotky:

  Hlavní jednotkou v SI je 1 volt krát metr, značka 1 V·m.