Ekonomie hlavního proudu

Ekonomie hlavního proudu je soubor znalostí, teorií a modelů ekonomiky, tak jak jsou vyučovány univerzitami po celém světě, které jsou ekonomy obecně přijímány jako základ pro diskusi. Známá také jako ortodoxní ekonomie, stojí v kontrastu s heterodoxní ekonomií, která zahrnuje různé školy nebo přístupy, které přijímá pouze menšina ekonomů.

Do ekonomie hlavního proudu lze počítat neoklasickou ekonomii, novou klasickou makroekonomii, neoklasickou syntézu a směry soustředěné kolem keynesiánství, zejména neokeynesiánství a novou keynesiánskou ekonomii.

Kritika a rozdíly proti heterodoxní ekonomii

Panuje shoda na tom, že v druhá polovina 20. století složila „labutí píseň“ pozitivismu v oblasti filozofie vědy. Milton Friedman a Paul Samuelson, dva z největších ekonomů a současně dva z nej-vlivnějších autorů k metodologii ekonomie 20. století, přitom tento vývoj ve filosofii vědy nikdy nereflektovali.[1]

Například Neoklasická ekonomie i rakouská škola jsou založeny na teorii mezní užitečnosti a subjektivní teorii hodnoty, neoklasická ekonomie napomohla rozšíření matematické analýzy napříč různými ekonomickými školami a naopak rakouská škola se stala největším kritikem matematizace ekonomie.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mainstream economics na anglické Wikipedii.

  1. KOVANDA, Lukáš. Složila finanční krize „labutí píseň“ pozitivistické ekonomii?. Teorie vědy / Theory of Science. 2014, roč. 36, čís. 4, s. 421–436. Dostupné online [cit. 2021-04-04]. ISSN 1804-6347. (česky)
  2. PFEIFER, Lukáš. Nereálné předpoklady ekonomie hlavního proudu jako podmínka matematizace ekonomie. E-LOGOS [online]. Vysoká škola ekonomická v Praze [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.