Osm statečných

Osm statečných, v anglickém originálu Eight Below, je film USA natočený Frankem Marshallem v roce 2006.

Osm statečných
Původní názevEight Below a 南極物語
Země původuSpojené státy americké Spojené státy americké
Jazykangličtina
Délka120 min
Žánrydobrodružný film
filmové drama
PředlohaAntarctica
ScénářDavid DiGilio
RežieFrank Marshall
Obsazení a filmový štáb
Hlavní rolePaul Walker
Jason Biggs
Bruce Greenwood
Moon Bloodgood
Gerard Plunkett
 více na Wikidatech
ProdukceDavid Hoberman
Patrick Crowley
HudbaMark Isham
Kirk Francis
KameraDon Burgess
StřihChristopher Rouse
Výroba a distribuce
Premiéra17. února 2006 (USA)
23. března 2006 (Německo)
Produkční společnostiWalt Disney Pictures
Spyglass Entertainment
Mandeville Films
DistribuceWalt Disney Studios Motion Pictures
Netflix
Disney+
FandangoNow
Rozpočet40 mil. US$
Tržby120 mil. US$
Osm statečných na ČSFD, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Film popisuje příběh 8 tažných psů (6 sibiřských husky – Maya, Starý Jack, Shorty, Max, Dewey, Thruman a 2 malamutech – Shadow a Buck), kteří museli sami zůstat a přežít na Antarktidě. Jejich majitel, Jerry, který je velmi miloval, musel ze základny odejít, protože se rozpoutala velká bouře a veškerý personál byl odvolán. Letadlo, které mělo všechny ze stanice McMurdo evakuovat, bylo přetížené kvůli výbavě výzkumníka, který přišel hledat na Antarktidu meteorit z Merkuru. Proto museli psi zůstat v krutých místních podmínkách. Film zachycuje život psů o samotě i Jerryho stesk po nich. Vyčítá si, že právě on může za to, že tam psy museli nechat. Nakonec se mu podaří na antarktickou základnu dostat a je překvapen, když zjistí, že krom Starého Jacka se všichni psi dostali ze řetězů a utekli. Nachází i Mayu, která je zraněná, a objeví i zbytek skupiny, kde chybí jen Dewey, který také zemřel.

Pozadí příběhu

Příběh byl sepsán podle skutečné události z roku 1958, ve skutečnosti se ale odehrál se sachalinskými husky. Japonská expedice musela opustit 15 psů a když se po roce vrátila, dva psi (bratři Jiro a Taro) byli stále naživu. Dalších sedm bylo stále uvázáno a mrtvých a pět bylo pohřešováno a jeden zemřel přímo před polární stanicí Showa Station. Taro se vrátil do Sappora v Japonsku a žil na Universitě Hokkaidó až do své smrti v roce 1970. Po smrti byl vycpán a vystaven v universitním museu. Jiro zemřel v Antarktidě roku 1960 z přirozených příčin.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.