Eižens Laube

Eižens Laube (25. května 1880 Riga – 21. července 1967 Portland) byl lotyšský architekt, teoretik a pedagog.

Eižens Laube
Narození	25. května 1880 Riga
Úmrtí	21. července 1967 (ve věku 87 let) Portland
Alma mater	Rižský polytechnický institut (do 1906)
Povolání	architekt a profesor
Ocenění	Řád tří hvězd Kříž uznání
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1900 pracoval v ateliéru Konstantīna Pēkšēnse a v roce 1907 promoval na Rižském polytechnickém institutu. Podnikl studijní cesty do Německa a Francie, první světovou válku prožil v Moskvě. Po vyhlášení lotyšské nezávislosti se stal oblíbencem prezidenta Karlise Ulmanise a tvůrcem nové tváře lotyšské metropole, kde uplatnil své národněromantické pojetí architektury s prvky secese a funkcionalismu.[1] Navrhl více než dvě stovky staveb a řídil adaptaci Rižského zámku na sídlo prezidenta. K jeho významným stavbám patří také hotel Ķemeri v Jurmale, obchodní banka na ulici Brivibas v Rize a budova Rižské lotyšské společnosti. Stal se děkanem fakulty architektury na univerzitě v Rize, kde v roce 1930 získal čestný doktorát. Byl předsedou Společnosti lotyšských architektů a zakladatelem odborného časopisu Latvijas Architektūra.

Před postupující Rudou armádou v roce 1944 uprchl do Německa, kde vyučoval na exilové univerzitě v Pinnebergu a podepsal memorandum Lotyšské ústřední rady. Od roku 1950 žil v USA.[2]