Edwin Scharff

Ve svých patnácti letech Edwin Scharff opustil své rodné město Neu-Ulm a studoval malbu na Kunstgewerbeschule v letech 1903 až 1907 v malířské třídě Ludwiga von Hertericha a později na Královské akademii umění v Mnichově. V roce 1906 vznikly jeho první sochy a v roce 1908 první lepty na téma Sny a skicy.

Poté, co strávil rok v Paříži v roce 1912/13, potkal Julesa Pascina. V roce 1913 se stal zakládajícím členem mnichovské Neue Secession. Pak se Edwin Scharff začal věnovat sochařství, což bylo začátkem jeho nejproduktivnější tvůrčí fáze. V roce 1919 si vzal herečku Helenu Ritscher (1888–1964) a z jejich manželství vzešly dvě děti. Výsledkem byly obrazy, sochy a grafika na téma milenců a po narození prvního dítěte také na téma matka a dítě.

V roce 1923 byl jmenován profesorem na Univerzitě výtvarných umění v Berlíně, kde získal řadu veřejných zakázek na památky, busty a medaile. V roce 1927 byl Edwin Scharff zvolen viceprezidentem Německé asociace umělců.[1] V roce 1931 byl Edwin Scharff jmenován členem Pruské akademie umění[2] a zůstal jím až do roku 1945.

Po "zabavení moci" národními socialisty byl nejprve přeložen do Kunstakademie Düsseldorf.[3] V květnu 1933 se stal členem nacistické strany, dokud nebyl v roce 1938 vyloučen.[4] Na říšské výstavě Schaffendes Volk 1937 v Düsseldorfu postavil za více než 100.000 říšských marek dvě sochy postav určené ke vchodu do parku Nordpark Düsseldorf.[5] Krátce nato však byl hanobený jako degenerovaný umělec, tři jeho práce byly zesměšněny v červenci 1937 na nacistické výstavě Entartete Kunst[3] a 46 jeho prací nakonec bylo zničeno jako zvthlé umění. V roce 1938 byl donucen odejít z Kunstakademie Düsseldorf a byl vyloučen z říšské komory výtvarných umění.[4]

Po druhé světové válce byl Edwin Scharff zvolen zpátky do německé asociace umělců a pracoval jako člen poroty od roku 1951 do roku 1955.[6] V roce 1955 byl jmenován členem Akademie umění v Berlíně.[7] Od roku 1946 vyučoval na Landeskunstschule v Hamburku, kde zemřel v roce 1955.

Desky pro dvě protilehlé hrobky Edwina Scharff a jeho manželky na hamburském hřbitově Ohlsdorf zhotovila jeho studentka Ursula Querner, pravděpodobně z mramoru Trani Perlato.[8]

Na uměleckých výstavách documenta 1 (1955) a documenta 2 (1959) v Kasselu byly jeho práce předvedeny i mezinárodní veřejnosti. Na jeho počest uděluje město Hamburk Výroční cenu Edwina Scharffa.

V roce 1999 bylo v jeho rodném městě Neu-Ulmu otevřeno muzeum Edwina Scharffa, které ve stálé expozici podává ucelený přehled o jeho životu a díle. V majetku muzea jsou mimo jiné dvě bronzové plastiky rodičů sběratelů umění Franze Moufanga, busta staršího Wilhelma Moufanga a reliéfní tondo jeho manželky Julie Stutzmannové z roku 1920.[9]

Socha herečky Anni Mewesové, která byla vytvořena v roce 1917, byla znovu objevena spolu s dalšími sochami dalších umělců zabavených v roce 1937 na berlínském sochařském fondu v roce 2010, během záchranných vykopávek na Rathausstraße u Červené radnice před výstavbou metra.[10]

Tematicky Scharffova práce líčí humanistické tradice související s reprezentací koně. Jeho formální idiom je stylistické, expresivní a kubistické zobrazení.

• Ocenění Edwin-Scharff-Preis města Hamburku (od roku 1955)
• Edwin Scharff Museum v Neu-Ulmu
• V části města Hamburk Steilshoop je po něm pojmenováno náměstí Edwin-Scharff-Ring.
• V jeho rodném městě Neu-Ulm je po něm pojmenováno kongresové centrum na Dunaji Edwin-Scharff-Haus.

• 
  Rossbändiger (Krotitel koní 1926–1939), Düsseldorf
• 
  Drei Männer im Boot, (Tři muži v lodi, 1952–1953), plastika z bronzu, Hamburk
• 
  Edwin-Scharff-Museum, Neu-Ulm