European Article Number
European Article Number (EAN), od roku 2009 International Article Number nebo Global Trade Item Number (GTIN), česky Mezinárodní číslo obchodní položky, je jednotná mezinárodní číselná identifikace zejména spotřebních výrobků a dalších obchodovatelných položek, která se na výrobky často tiskne v podobě čárového kódu. Díky tomu se pak například pokladní v obchodě sejmutím čárového kódu spojí s databází a převezme odtud cenu a popis produktu, který automatická pokladna vytiskne zákazníkovi na účet nebo paragon.
Popis
Systém číslování EAN/GTIN vznikl spojením řady předchozích (například UPC, ISBN) v roce 2005 a kód se tvoří na několika úrovních. Kód může mít 8, 12, 13 nebo 14 znaků (EAN-8, EAN-12, EAN-13 a EAN-14), poslední číslice je vždy kontrolní (doplnění na modulo 10). Nejužívanějším je kód EAN-13, který tvoří:
- Prefix, určující speciální typ kódu (např. 0978 pro ISBN) nebo zemi dodavatele (ne nutně zemi původu zboží), pro Česko je to 859, pro Slovensko 858, Německo 400-440 atd. Tyto prefixy uděluje společnost GS1 se sídlem v Bruselu.
- Číslo producenta, které uděluje národní agentura
- Pořadové číslo produktu, které si stanoví producent sám.
Jen na drobné zboží se používá zkrácený EAN-8, který prefix neobsahuje.
V tištěné formě čárového kódu se EAN-13 skládá ze dvou skupin po 6 číslicích, oddělených delší dvojčarou. Číslice se kódují binárně, ale v každé ze skupin jinak (inverzně). V číselné podobě pod čárovým kódem se první číslice tiskne vlevo a celý kód uzavírá vpravo obvykle znakem „>“.
Historie
Čárové kódy umožnily řadu obchodních činností zjednodušit a automatizovat, pro automatizaci v obchodě bylo ovšem třeba sjednotit číslování produktů různých výrobců. Proto kolem roku 1970 vzniklo v USA sdružení výrobců a obchodníků, které vytvořilo 12místný kód UPC, složený z kódu výrobce a kódu výrobku.
Roku 1965 vytvořil profesor G. Foster z Dublinu pro britský obchodní řetězec W. H. Smith systém číslování knih, Standard Book Number, SBN. Pro použití v mezinárodním obchodě stačilo předřadit číslici, která původně určovala jazykovou oblast. Kód pro angličtinu byl 0 a 1, pro francouzštinu 2, pro němčinu 3, pro Japonsko 4, pro Rusko 6 a pro Čínu 7. Roku 1970 vyšla norma ISO 2108, která popisuje víceúrovňové kódování. Roku 2005 se spojila americká skupina UCC a evropské EAN a vytvořily jednotný systém EAN/GTIN, který různé předchozí systémy zastřešuje pomocí prefixů.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu European Article Number na Wikimedia Commons
- European Article Number v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- (anglicky)
- Prefixy zemí a speciálních kódů na stránkách GS1
- Databáze čárových kódů
- EAN database
- Popis EAN-13
- Barcoderobot EAN-13