Dyšna Giesl

Dyšna Giesl lépe využívá energii výfukové páry a dosahuje tak lepšího tahu ve srovnání s klasickou dyšnou. Výfuková pára je přivedena do ploché trychtýřové hlavice (difuzoru), která je přepážkami v horní části rozdělena na jednotlivé trysky.[1] Typicky obsahuje řadu sedmi trysek přibližně čtvercového průřezu.

Podle samotného Giesla může úspora uhlí dosáhnout 6 - 12 % při použití jeho dyšny. V praxi bylo dosahováno maximálně 8% úspory uhlí, přičemž výkon stoupl až o 20 %. Dyšny Giesl byly rozšířeny u mnoha železnic, nejen v Evropě (ÖBB, ČSD a DR), ale i v Africe, Číně a Japonsku. Ne vždy byly zaplaceny licenční poplatky, které se často téměř rovnaly uspořeným nákladům na palivo. U DR se tyto dyšny amortizovaly již po prvním roce provozu, bylo jich nasazeno přes 500, zejména na lokomotivách řad 38.10, 50, 52, 65.10 a 78. Také rekordní 18.201 je vystrojena dyšnou Giesl.

ČSD nasadily dyšny Giesl především na lokomotivy předválečných konstrukcí – řady 434.2, 524.1, 423.0, 354.1, 464.0 a také na těsně poválečné 534.03, 433.0. U modernějších, poválečných lokomotiv našla uplatnění dyšna Kylchap.

• Josef Otto Slezak: Der Giesl-Ejektor - Verjüngungskur für Dampflokomotiven. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte Heft 7). Slezak-Verlag, Wien 1967, DNB 364636637.
• Andreas Knipping: Glückloser Giesl. In: Eisenbahn-Kurier. 8 (2012), s. 64–68 (díl 1); Eisenbahn-Kurier. 9 (2012), s. 64–68 (díl 2), ISSN 0170-5288.
• Rudolf Heym: Wie funktioniert sie eigentlich, die Dampflok? Geramond, München 2004, ISBN 3-7654-7255-7.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dyšna Giesl na Wikimedia Commons

• Dyšna Kylchap
• Parní lokomotiva
• Dyšna

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giesl-Ejektor na německé Wikipedii.