Obouruční meč
Obouruční meč (popřípadě dvouruční meč) je mohutná sečná a bodná zbraň, používaná v období pozdního středověku a raného novověku. Tyto meče se používaly většinou jako výzbroj strážců význačných osob.
Historie
Meče tohoto typu se počaly objevovat v druhé polovině 15. století. Jejich čepel dosahovala délky od 1 až po 1,3 metru, výška jílce se pohybovala okolo 45 centimetrů, takže celý meč dosahoval délek od 1,5 do 1,8 metru.
Obouruční meč se objevuje v různých zemích od 15. (Švýcarsko) do 17. století, jeho neslavnější éra pak spadá do začátku 16. století. Po roce 1515 začíná být z výzbroje lancknechtských jednotek stahován. Před začátkem 17. století se meč dostává do výzbroje gard a později ho v armádách nosí už jen čestná stráž provázející prapor.
Zajímavosti
Šaršoun je slovo nejasného původu, kterým se označovaly dvouruční meče. Protože se však název používal i pro kratší meče, které bychom označili za jedenapůlruční, takže bude asi vhodnější označit takto meč umožňující ovládání oběma rukama. Podle Dějin krojů v zemích Českých se jedná o synonymum slova rutlník. U slova rutlník není jisté, zda jde o přesmyčku slova rutlink stejného významu, se zjevně germanizujícím tvarem, nebo naopak (je třeba si uvědomit, že šlechta v daném období hovorovou němčinu běžně ovládala). Aloys a Hana Skoumalovi využili tohoto slova v překladu anglické básně Jabberwocky (Tlachapoud) z knihy Lewise Carrolla Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala. Původní výraz vorpal sword ovšem využívá na rozdíl od překladu "meč šaršoun" nonsesového neologismu a nemá dohledatelný předobraz v archaické angličtině.
Odkazy
Reference
Související články
- Claymore - skotský dvouruční meč
