Dvořan (Castiglione)

Dvořan (italsky Il Cortegiano, plným názvem Il Libro del Cortegiano) je kniha italského renesančního autora Baldassara Castigliona, kterou napsal, když byl v diplomatických službách na urbinském dvoře v letech 1504–1518. V renesanci byl tento dvůr považován za nejdokonalejší. V roce 1507 se tu uskutečnily rozhovory autorových významných přátel, které zaznamenal ve čtyřech knihách. V první a druhé hledá společnost dokonalého dvořana, ve třetí dokonalou dvorní dámu, ve čtvrté dokonalého vládce. Podle Castigliona je dokonalost jen idea, o kterou ale stojí usilovat, protože kdo se jí přiblíží nejvíce, ten je nejdokonalejší. Sám autor se o to pokoušel.[1]

Dvořan
AutorBaldassare Castiglione
Původní názevIl Cortegiano
ZeměItálie
Jazykitalština
Žánrnonfikce
Vydavatelaldinky
Datum vydání1528
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třetí kniha je výjimečná v názorech na ženu. Do té doby byly názory na ženu nesmyslné a bezcitné. To dokazuje postava knihy, literát Gaspare Pallavicino. který tvrdí, co učenci o ženě psali: že její narození je chybou a omylem přírody,[2][1]nebo že je bytostí vzešlou z rozmaru přírody a náhody. Finská spisovatelka Kaari Utrio ve své knize "Dcery Eviny" uvádí příklady takových nepochopení i od obdivovaných slavných duchů doby.[2]

Ve třetí knize o dvořanovi Giuliano de Medici dostává za úkol vytvořit k dokonalému dvořanovi dokonalou dvorní dámu. Ženy jen chválí, vyzdvihuje jejich stálost a počestnost a přesvědčuje druhé, že se žena ve všem muži vyrovná. Uvádí i mnohé příklady statečnosti žen od starověku. A jako dvořan se vyzná i v písemnictví, hudbě, malířství a sochařství. Zná jména takových žen, ale nechce je jmenovat, když je každý zná.[1] Jaká byla jména těchto žen?

Sám Giuliano Medici měl babičku Lukrécii Tornabuoni, básnířku a dramatičku.[3] Castiglione znal Vittorii Colonnu, básnířku, které půjčil svůj rukopis. V mládí, když studoval v Miláně, mohl poznat na dvoře Lodovica Sforza Cecili Gallerani, která psala i básně. V Římě potom Thulii d Aragonu, filozofku a básnířku. V klášteře ve Ferraře malovala miniatury Caterina da Bologna a v samotné Bologni Properzia de Rossi vytvořila v mramoru čtyři reliéfy pro kostel San Petronio. Castiglione zemřel v roce 1529. Po jeho smrti se narodily ženy ještě významnější a popřely názor řeckých a římských filosofů, že žena nemá rozum na stejné úrovni jako muž.[4]

Překlady knihy "Dvořan" byly pořízeny nejdříve ve Španělsku, Francii a Anglii. Na šlechtických dvorech těchto zemí se staly normou dokonalého chování pro šlechtické dvory a inspirací pro spisovatele.

Giuliano de' Medici (1479–1516)

Reference

  1. CASTIGLIONE, Baldassare. Dvořan. první. vyd. Praha: Odeon, 1978. 349 s.
  2. UTRIO, Kaari. Dcery Eviny. [s.l.]: [s.n.]
  3. HERBERT, Christopher. Vzestup a pád rodu Medici. Praha: Lidové noviny, 1997. S. 227.
  4. MALÝ, Radek. Immaculata. Konvent minoritů v Brně. Roč. 2010, čís. 3.

Literatura

  • Baldassare Castiglione, Dvořan, Odeon Praha, 1978
  • Kaari Utrio: Dcery Eviny, nakl. Hejka, Havlíčkův Brod, 1999
  • Jan Vladislav: Navštívení krásy, MF,Praha, 1964
  • Peter Burke: Italská renesance, MF, Praha, 1996
  • Christopher Herbert: Vzestup a pád rodu Medici, nakl. Lidové noviny,Praha 1997
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.