Druhá bitva u Breitenfeldu

Druhá bitva u Breitenfeldu byla součástí třicetileté války, odehrála se 23. října 1642 (resp. podle gregoriánského kalendáře 2. listopadu 1642) poblíž Lipska. Skončila jednoznačným švédským vítězstvím nad císařskou armádou.

Druhá bitva u Breitenfeldu
konflikt: třicetiletá válka
Druhá bitva u Breitenfeldu 1642
trvání: 23. října 1642 místo: Breitenfeld nedaleko Lipska výsledek: švédské vítězství
strany
Švédsko	Svatá říše římská Svatá říše římská
velitelé
Lennart Torstenson	arcivévoda Leopold Vilém Ottavio Piccolomini Zikmund Myslík z Hyršova
síla
20 000 mužů 10 000 pěchota 10 000 jezdectvo 70 děl	26 000 mužů 10 000 pěchota 16 000 jezdectvo 46 děl
ztráty
4 000 mrtvých nebo raněných	10 000 mrtvých nebo raněných, 5 000 zajatých

Od 17. října 1642 obléhala švédská armáda pod vedením Lennarta Torstensona Lipsko. Obleženému městu přišlo na pomoc císařské vojsko s velitelem Leopoldem I. Vilémem. Torstenson předstíral 22. října ústup, druhý den ráno se však postavil pronásledujícím císařským, kteří bitvu neočekávali a nebyli na ni připraveni.

Na křídlech se střetla jezdectva, přičemž na pravém křídle se císařská obrana brzy rozpadla, mnoho jednotek z bitvy uprchlo bez boje. Zoufalou situaci zachránil český šlechtic v císařských službách Zikmund Myslík z Hyršova, když se s celým svým plukem vrhl na útočící Švédy. Pluku se podařilo útok nejen zastavit, ale přejít do ofenzivy, to si ovšem v závěru vyžádalo většinu životů příslušníků pluku a sám Myslík byl zraněn. Díky tomuto zásahu nebyl zajat ani velitel císařského vojska arcivévoda Leopold I. Vilém, který byl současně vrchním velitelem celé císařské armády a císařův bratr. Myslík za tuto udatnou pomoc vysloužil v té době poměrně velký věhlas, což v konečném důsledku vedlo k jeho jmenování generálem a povýšení do stavu svobodných pánů. [1][2] Levé křídlo, kde bojoval Leopold I. Vilém, vzdorovalo déle, po jeho zhroucení se vzdala i císařská pěchota, bojující uprostřed bitevního pole.

Bitva skončila po třech hodinách úplným švédským vítězstvím, vyčerpané švédské vojsko už ale prchající císařské vojáky nepronásledovalo.

Výsledek bitvy umožnil švédské armádě obsadit Lipsko, došlo k tomu 27. listopadu 1642.