Doubravka Branbergerová

U Doubravky se již od dětství projevil pěvecký talent. Již v 10 letech se představila pražskému publiku jako Lidunka v Blodkově opeře V studni. V letech 1899–1903 se učila zpívat v Pivodově pěvecké škole, zdokonalovala se v operní škole Maruše Langové, získávala jako pěvkyně zkušenosti na scéně Národního divadla a připravovala se na operní a koncertní dráhu u Františka Spilky a H. Knittlové. V roce 1903 vykonala státní zkoušku ze zpěvu a od roku 1904 získávala pedagogickou praxi na pěvecké škole spolku Lukes na Smíchově. Doškolovala se v Berlíně, Mnichově, ve Florencii (u Vittorie Baldessari) a v Paříži (u Marie de I'Isle)

V letech 1906–1909 byla členkou opery Národního divadla, kde nastudovala 21 sopránových rolí. Po odchodu z vlastní vůle z ND se začala systematicky věnovat praktické výuce a teorii pedagogiky zpěvu. Od roku 1909 učila zpěv ve vlastní soukromé škole (do 1920) a souběžně byla ředitelkou pěvecké školy Hudební Budeč (do 1917). Významná byla její koncertní činnost, zejména v letech 1909–1911 ve Spolku pro pěstování písně. Důležité byly její koncerty pro dětské posluchače, které realizovala ve spolupráci s hudebním skladatelem Jaroslavem Křičkou

Roku 1912 se provdala[4] za Jana Branbergra hudebního profesora státní konzervatoře. Měli spolu dceru herečku Evu Pávovou-Šanovcovou (pseudonym Gerová). Doubravka Branbergerová v letech 1920–1939 působila jako profesorka sólového zpěvu pro ženské hlasy na Konzervatoři Praha. Vychovala zde mnoho koncertních a operních pěvkyň a učitelek zpěvu. Za nacistické okupace vyučovala zpěv v Potštejně.