Dostupnost

Termín dostupnost se ve smyslu teorie spolehlivosti používá především v telekomunikacích a vyjadřuje úroveň, do které je systém nebo jeho součást funkční a k dispozici v případě, že je vyžádáno jeho použití[1].

Nejjednodušší vyjádření dostupnosti je poměr mezi očekávanou nebo naměřenou hodnotou MTBF (uptime) daného systému vůči součtu očekávaných resp. naměřených hodnot MTBF (uptime) a MTTR (downtime).

Dostupnost nepřetržitého systému

Doby provozu a výpadku pro systém běžící 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, 365 dnů v roce, tj. 24×365 = 8760 hodin:

Dostupnost Minimální provozní doba (v hodinách) Maximální doba výpadku (v hodinách) Maximální doba výpadku (v minutách)
99 % 8672,4 87,6 5256
99,1 % 8681,16 78,84 4730,4
99,2 % 8689,92 70,08 4204,8
99,3 % 8698,68 61,32 3679,2
99,4 % 8707,44 52,56 3153,6
99,5 % 8716,2 43,8 2628
99,6 % 8724,96 35,04 2102,4
99,7 % 8733,72 26,28 1576,8
99,8 % 8742,48 17,52 1051,2
99,9 % 8751,24 8,76 525,6
99,99 % 8759,124 0,876 52,56
100 % 8760 0 0


Související články

Reference
  1. APC White Paper, Střední doba mezi poruchami: vysvětlení a standardy[nedostupný zdroj]
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.