Donald Shoup

Shoup se narodil v Long Beach v Kalifornii v roce 1938. Když mu byly dva roky, jeho rodina se přestěhovala na Havaj kvůli práci otce v americkém námořnictvu.[6] Koncem padesátých let se přestěhoval do New Havenu v Connecticutu. Bylo to na vrcholu snahy starosty města Richarda C. Leeho o vybudování velkých parkovacích garáží a zlepšení plynulosti dopravy ve městě pomocí vybudování tzv. Oak Street Connector a dalších zásahů spadajících do vlny tzv. "urban renewal" projektů. Vysokoškolské vzdělání získal na Yale College v oboru elektrotechniky a ekonomiky a doktorát z ekonomie obhájil na Yale v roce 1968.[7] Po ukončení doktorského studia zamířil na západ a nastoupil na pozici ekonomického výzkumníka v Institutute for Government and Public Affairs v rámci University of California (UCLA). [8] Po čtyřletém působení ve funkci profesora na univerzitě v Michiganu se Shoup v roce 1974 vrátil na UCLA jako docent územního plánování a v roce 1980 byl následně jmenován řádným profesorem.

Původně se zaměřoval na veřejné finance a teorii daně z hodnoty pozemků, v roce 1975 se ale nechal inspirovat diplomovou prací, která zjistila, že u zaměstnanců správy okresu Los Angeles je téměř dvakrát větší pravděpodobnost, že budou jezdit autem sami, než u federálních zaměstnanců v Los Angeles Civic Center, a to kvůli dostupnosti bezplatného parkování. Shoup intenzivně studoval parkování jako klíčové pojítko mezi dopravou a využíváním pozemků, což má významné důsledky pro města, ekonomiku a životní prostředí. Ve studii z roku 2004 nazvané The Ideal Source of Local Public Revenue (Ideální zdroj místních veřejných příjmů) Shoup předložil argumenty pro pratické použití georgiánské daňové teorie na problémy městského parkování a dopravy. [9]

Shoup popularizoval teorii, že 85% obsazenost parkovacích míst na ulici představuje nejefektivnější využití ploch veřejného parkování.[10] Pokud automobily v kterémkoli daném cílovém místě ve městě (blok nebo skupina bloků) zabírají více než 85% parkovacích míst na ulici, jsou vozy přijíždějící do tohoto cíle nuceny několik minut jezdit po okolí, než najdou neobsazené parkovací místo. Tato krátká doba hledání připadající na jedno auto vytváří překvapivě velké dopravní intenzity a zácpy, protože během dopravní špičky typicky mnoho automobilů hledá parkování současně. Dochází ke ztrátě času, plýtvání palivem a zvyšuje se znečištění ovzduší. Shoup nazývá tento fenomén nadměrné jízdy v důsledku podhodnoceného parkování za „cruising for parking“.

Jeho výzkum týkající se parkování placeného zaměstnavatelem vedl k přijetí kalifornského zákona o vyplacení náhrady za parkovné a ke změnám v zákoně o vnitřních příjmech, které mají podporovat vyplácení náhrad za parkování. Jeho výzkum politiky komunálního parkování vedl města k účtování spravedlivých tržních cen za omezené parkování a k vyčlenění výsledných výnosů měřičů na financování přidaných veřejných služeb v měřených okresech.

Shoupovy pokusy přeměnit teorii v praxi občas vedly ke kontroverzi.[11]

Shoup je členem American Institute of Certified Planners a pracoval jako ředitel Institutu dopravních studií a jako vedoucí Katedry územního plánování na UCLA. Působil jako hostující vědec na University of Hawaii, Univerzitě v Cambridge a ve Světové bance [8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Donald Shoup na anglické Wikipedii.