Dolní maják Tallinn

Maják byl postaven v letech 1805–1806 z příkazu úřadů ruského námořnictva poblíž kasáren námořnictva u vjezdu do přístavu Tallinn. Po výstavbě horního majáku v roce 1839 na dvoupodlažní budovu přistavěli osmibokou jehlanovou věž, aby maják byl lépe vidět i ve dne a lišil se od okolních budov. V druhém patře bylo pět olejových lamp a reflektor, který vysílal světlo v úzkém sektoru. Přestože budova majáku byla nízká, světelný zdroj se nacházel na kopci ve výšce 49 m nad mořem. Vedle majáku byl postaven semafor pro komunikaci s loděmi. V roce 1873 maják vybavili Fresnelovou čočkou pořízenou v Anglii a v roce 1878 petrolejovou svítilnou. Dosvit byl 14,5 nm. V roce 1906 petrolej nahradil benzin. V roce 1909 byl zaveden telegraf a v roce 1916 telefonní spojení. Za druhé světové války byl maják vážně poškozen. V roce 1950 byla k dispozici lucerna s dosvitem 11 nm. Maják byl opraven v roce 1959.[4]

Generální oprava a rekonstrukce byla provedena v roce 2000.[4] V roce 2010 byly instalovány LED svítilny.[5]

V blízkosti majáku se nachází muzeum umění Kumu.

Dvoupodlažní budova na půdorysu obdélníku vysoká 18 metrů ukončená střešní římsou a osmibokou jehlanovou věží. V severním průčelí je okno, kterým vychází světlo majáku. Úzký sektor světla navádí lodi na lodní trase mezi mělčinou Littegrund a ostrovem Aegna. Světlo je synchronizováno s horním majákem. V užívání je originální optická čočka z roku 1886, která byla vyrobena firmou Barbier & Fenestre Constructeurs. budova je červeně omítnutá s červenou věží,s větrnou korouhvičkou. [6][1][5]

Součástí majáku je areál, ve kterém se nachází budova služebnictva, hospodářská budova, a sklep.[3]

zdroj[7][5][2][8]

• výška světla 49,3 m n. m.
• dosvit 12 námořních mil
• záblesk bílého světla v intervalu 5 sekund
• sektor: bílá 154,5° azimut 165° dosah 12 nm, zelené 143°–154,5° s dosahem 6 nm

označení

• Admiralty: C3810
• ARLHS: EST-015
• NGA: 12796
• EVA 251

• 
  Finský záliv
• 
  Maják v roce 1890
• 
  Boční pohled