Dolní Borková

Název vesnice je odvozen z příjmení Mayer ve významu Mayerovský potok. Lidové označení Urbach vzniklo na počátku 19. století jako odkaz na neporušenou původní přírodu ve významu původní, nedotčený potok.[1]

Podnět na založení osady vzešel v roce 1806 od Ernsta Mayera, ředitele knížecího panství v Krumlově. V září 1813 podalo prvních 13 osídlenců oficiální žádost k přidělení pozemků a v březnu 1814 jim bylo vyhověno. V říjnu 1819 podala žádosti i další skupinka, jimž bylo vyhověno v březnu 1820. Celkem zde tedy žilo 29 obyvatel, převážně lesních dělníků, původem z Bližné, Krottin, Brandeburku, Molnerstreitu, Heligenstadtu, Lštína, Kuinigredu, Multenberku a Grossczekau. Ze začátku lidé pracovali především v nedalekém grafitovém dole v Černé, který se ovšem v roce 1826 ocitl na pokraji krachu. Později se důl vzpamatoval, čemuž pomohla i modernizace a v roce 1870 mohl být rozšířen. V rámci modernizace došlo u Horní Borkové k zahájení těžby rašeliny, která od roku 1875 nahradila při vytápění parních kotlů dřevo. V devadesátých letech 19. století zde těžba dosahovala svého vrcholu – ročně se vytěžilo na 88 000 m³ rašeliny a pracovalo zde až 420 dělníků. V souvislosti s těžbou došlo v roce 1894 v Dolní Borkové k otevření továrny na výrobu stelivové rašeliny a spalovny odpadu, které využívaly méně kvalitní vytěženou rašelinu. Po druhé světové válce však i Dolní Brokovou zasáhl odsun německých obyvatel. Definitivní tečku za existencí osady udělala na konci padesátých let 20. století výstavba vodní nádrže Lipno, na jejímž dně dnes toto místo leží.

Při sčítání lidu v letech 1869–1930 byla vesnice osadou obce Pestřice. Roku 1950 patřila k Hůrce a v dalších letech zanikla.[3]