Dohnalova Lhota

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1543.[4]

Po okraji lesa Dutě u Dohnalovy Lhoty vede pěšina k samotě zvaná Dřevniště. Vedle pěšiny se nachází křížek, u kterého údajně straší. Jméno Dřevniště je odvozeno od dřevěného dvorce, který tam kdysi stával. Když později vyhořel, vrchnost tam nechala postavit hájovnu. Místní hajný se rád dobře a dost napil, ale to pak byl bázlivý. Jednou se zase zdržel v hospodě v Dohnalově Lhotě. Když se vratkým krokem vracel v noci domů a míjel tento kříž, uslyšel za sebou silné dupání. Okamžitě přidal do kroku, ale dupot neustával. Začal běžet, ale dupot stále slyšel. Na konci lesa mu dokonce něco srazilo i klobouk z hlavy. Ani se nezdržoval se zvednutím a prchal směrem k domovu. Byl tak zděšený, že se z toho zážitku rozstonal.[5]

Druhá pověst se týká křížku, který byl u nepoužívané cesty do Kosovy Hory. Kříž byl zhruba v polovině cesty, v místě kde se říká Žabinec. Byl umístěný na kamenném podstavci, který byl zdobený motivem kalicha a srdce. Kříž nesl dataci 1876. Křížek byl poničený a na jeho místo nechal někdo zhotovit nový kříž v roce 2007. Do Dohnalovy Lhoty přijel koňský handlíř z Votic. Dlouho vybíral, pořád se mu žádná kobylka nelíbila, až v posledním statku. Hospodář nechtěl zprvu kobylku prodat. Každé odmítnutí finanční nabídky utvrzovalo handlíře v jeho úmyslu, koupit za jakoukoli cenu. Zdržel se s přemlouváním hospodáře až do samé tmy. Nakonec prodej dohodli. Handlíř se vydal na zpáteční cestu. Ptal se ve vsi, kudy je nejbližší cesta a místní mu poradili, ať se nejkratší cestou, která vedla přes Žabinec nevydává, ať jde raději delší cestou po silnici. Handlíř pospíchal a tak se vydal kratší cestou. Když došel ke křížku na Žabinci, začala se kobylka plašit. I on sám uviděl přízrak bílé paní, která stála u kříže a z které měl i on strach. Přemohl svůj strach, zavázal kobyle oči a převedl ji kolem přízraku.[6]

Další pověst se týká toho samého místa. Jednou zde pásl chalupník z Kosovy Hory krávu a kozu s kůzletem. Sice neměl moc zvířat na hlídání, ale zvířata mu v horkém dni často odbíhala do cizích polí. Jak za nimi běhal, začal nahlas klít. Najednou k svému údivu uslyšel hlas: Když nepřestaneš klít, tak uvidíš. Rozhlížel se, ale nikde nikoho neviděl. Chvíli se polekal a raději mlčel. Pak se mu opět zvířata zaběhla a on spustil nanovo. Znovu se ozval ten samý hlas. Opět nikoho neviděl. Ale to se už začal bát. Raději odvedl zvířata domů. Příště si už raději netroufl v těch místech klít.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dohnalova Lhota na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Lhota v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Dohnalova Lhota v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)