Do'ar ha-jom

Do'ar ha-jom (hebrejsky דואר היום, doslova Denní pošta) byl hebrejský psaný deník vycházející v mandátní Palestině v letech 1919-1936.

Titulní stránka Do'ar ha-jom z roku 1928

Členové redakce Do'ar ha-jom ve 20. letech 20. století

Pouliční prodej Do'ar ha-jom v Jeruzalému

Za vznikem listu stál Eliezer Ben Jehuda, hlavní postava obnovy novověké hebrejštiny, a jeho syn Itamar Ben Avi (mimochodem první člověk v novověku, jehož mateřskou řečí byla hebrejština). Ben Jehuda stál v této době za vznikem deníku Chadašot ha-arec (předchůdce nynějšího listu Haaretz), ale názorově se neshodl s členy jeho redakce a rozhodl se proto zřídit vlastní noviny inspirované anglickým listem Daily Mail.[1] První číslo vyšlo 8. srpna 1919. Po Haaretz šlo o druhý poválečný hebrejský deník publikovaný v Jeruzalému.[2] V polovině 20. let 20. století patřil Do'ar ha-jom spolu s Haaretz a nově vzniklým deníkem Davar mezi nejčtenější židovské noviny v Palestině.[3]

Zatímco Haaretz měl liberální orientaci, Do'ar ha-jom byl zaměřen více nacionalisticky a bojovně.[1] V roce 1924 list obvinil předního představitele levicově sionistického tábora Arthura Ruppina ze zneužívání finančních prostředků během války.[4] Koncem roku 1928 byl dokonce po krátkou dobu editorem novin zakladatel revizionistického sionismu Vladimír Žabotinský. Do'ar ha-jom se ovšem odlišoval od mnoha jiných tehdejších novin tím, že nebyl přímo napojen na politické strany.[1] V září 1929 byl list mandátními úřady na několik týdnů zastaven kvůli jeho kritice chování britské správy během arabských násilností roku 1929.[5]

Jeho hlavní tvůrce Itamar Ben Avi přinesl do novinářské praxe některé inovace, které pak byly inspirací pro další periodika. Prosazoval například expresivní titulky a senzacechtivý tón reportáží. V technické oblasti byl Do'ar ha-jom prvním deníkem v Palestině, který vycházel ráno. Do té doby zdejší noviny vycházely okolo poledne kvůli zpoždění při doručování zpráv ze zahraničních agentur, které byly dováženy denním vlakem. Ben Avi se rozhodl toto změnit a využít aktuální zpravodajství získávané pomocí telegrafu. V roce 1936 ovšem deník zanikl. Bývá to považováno za výraz preference dobového čtenáře pro stranický, více ideologický tisk.[1]