Dno toku

Dno toku je spolu s břehy součástí koryta. Podle toho, jedná-li se o horní nebo naopak dolní část toku, je dno tvořeno materiálem různé zrnitosti. Na horních tocích, díky vysoké rychlosti proudění a tedy i unášecí schopnosti vody, převládá kamenité dno, zatímco na dolních tocích převládá sedimentace unášeného jemnozrnného materiálu, dno je tu proto písčité až jílovité. Dno toků vytváří specifický ekosystém.

Spletené řečiště řeky Rakaia na Novém Zélandu

Rozvětvené koryto se štěrkovým ostrůvkem tvaru kosočtverce: řeka Lech v Rakousku

Podle rychlosti proudění jsou po dně přepravovány:[1]

více než 300 cm/s: balvany, bloky, o průměru více než 80 mm
200 až 300 cm/s: kameny, od 60 do 80 mm
150 až 200 cm/s: hrubý štěrk, 20 až 60 mm
75 až 150 cm/s: středně hrubý štěrk, 6 až 20 mm
50 až 75 cm/s: jemný štěrk, 2 až 6 mm
25 až 50 cm/s: hrubý písek, 0,6 až 2 mm
17 až 25 cm/s: písek, 0,2 až 0,6 mm
10 až 17 cm/s: jemný písek, 0,06 až 0,2 mm

Odkazy

Reference

Wilfried Schönborn, Ute Risse-Buhl: Lehrbuch der Limnologie. 2. Auflage 2012. Schweizerbart-Verlag, Stuttgart. ISBN 978-3-510-65275-4. tab. 12 na str. 89.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu dno toku na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Wilfried Schönborn, Ute Risse-Buhl: Lehrbuch der Limnologie. 2. Auflage 2012. Schweizerbart-Verlag, Stuttgart. ISBN 978-3-510-65275-4. tab. 12 na str. 89.