Dlouhozobka zimolezová

Dlouhozobka zimolezová (Hemaris fuciformis) je noční motýl z čeledi lišajovitých, vyznačující se převážně denní aktivitou a specifickým vzhledem, připomínajícím čmeláka, podle kterého dostal také své odborné pojmenování (latinsky fuciformis = "čmelákotvarý").[1] Vyskytuje se i na území ČR, není ale hojný.[2]

Dlouhozobka zimolezová
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďlišajovití (Sphingidae)
Roddlouhozobka (Hemaris)
Binomické jméno
Hemaris fuciformis
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

Druh je rozšířen po celé Evropě a v lesostepních oblastech Asie.
Vyskytuje se na okrajích světlých lesů, na lesních cestách a pasekách, ale i v parcích a zahradách. Není příliš omezen nadmořskou výškou, vyskytuje se jak v nížinách, tak v horských údolích.[3]

Popis

Sbírkový exemplář
(svrchní a spodní pohled)

Jedná se o malý druh lišaje, délka předního křídla je pouze 19–22 mm. Oba páry křídel mají podobné zbarvení – vnitřní plocha je sklovitě průzračná, pouze žilkování a okraje křídel jsou červenohnědé. Na předním křídle je poblíž kořene znatelná silnější tmavá příčka, vytvářející hnědou skvrnu. Hruď je zelenohnědá, značně chlupatá. První článek zadečku kopíruje zbarvení hrudi, 2. a 3. článek jsou tmavě červenohnědé a ostatní články jsou opět zelenohnědé, s výjimkou černé štětičky chloupků na konci zadečku. Tykadla jsou tmavá, paličkovitá.[3]
Dlouhozobku zimolezovou lze zaměnit s příbuzným druhem, dlouhozobkou chrastavcovou. Dlouhozobka chrastavcová se liší užším hnědým lemem křídel a absencí tmavé skvrnky v ploše předního křídla. Záměna je možná také s některými druhy čmeláků, kterým se dlouhozobky rodu Hemaris podobají.[4]

Vajíčka jsou zelené barvy, drobná a kulatá.[4]

Housenka je zelená, jemně bíle tečkovaná s nažloutlým, zdvojeným hřbetním pruhem. Na zádi má výrazný růžek.

Kukla je tmavě hnědá, matně lesklá. Měří 2,5–3 cm.[3]


Bionomie

V České republice tvoří jednu až dvě generace. První generace létá v květnu a červnu, méně početná generace druhá pak v červenci a srpnu. Dlouhozobka zimolezová je aktivní během dne, létá prudce a rychle a v letu se zastavuje, aby sála nektar z květů. Ráda saje na květech hvozdíkovitých rostlin. Pro svůj způsob letu bývá, stejně jako další druhy dlouhozobek, někdy považována laickým obyvatelstvem za kolibříka.[5]

Housenky žijí na zimolezu, chrastavci a pámelníku.[4] Z vajíček se líhnou asi po dvou týdnech koncem června a svůj vývoj dokončují v polovině září.[2] Kuklí se v řídkém zámotku při zemi, nebo mělce pod ní.[3][4]

Část kukel se líhne v červenci, motýli pak létají ještě téhož roku jako druhá generace. Zbytek kukel přezimuje.[2]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Latinsko-český slovník [online]. [cit. 2018-07-14]. Dostupné online.
  2. LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721.
  3. HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s.
  4. ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997.
  5. Dlouhozobka - "kolibřík" z třídy hmyzu [online]. [cit. 2018-07-14]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.