Diablo II

Amazonka je bojovnice zaměřená na boje s lukem, kuší nebo kopím. Nechybí ji vysoká fyzická síla a obratnost nutná k přežití v nehostinné džungli. Ovládá i magické dovednosti jako povolání duše valkýry nebo zpomalení střel nepřátel. Co se týče bojových schopností, nabízí širokou škálu variací: od salv šípů, mrazivých šípů, oštěpů měnících se v blesky či zamořující okolí jedem, až po smrtící údery kopím.

Ač se na první pohled zdá, že je nekromant herní postava záporná, jeho zapojení k silám dobra je logické, protože se snaží udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. Smrt a boje mu přináší nové možnosti a příchod démonů není dobrý ani pro nekromanty. Používají schopnosti k oživování padlých bojovníků jako kostlivců nebo jako nemrtvých obrazů. Nekromanti také studují účinky jedu a s pomocí spřátelených duší a kostí padlých vytvářejí mocná útočná kouzla a bariéry. Roky studování jim také dodaly schopnost efektivně magicky oslabit či pozměnit myšlení nepřítele pomocí prokletí. Variant existuje hodně a existuje i schopnost, která by necromanta mohla předurčit k boji zblízka, ale i tak musí spoléhat i na ostatní schopnosti a kletby, které jsou jeho silnou výhodou.

Barbaři pocházejí ze severních svahů bájné hory Arreat a sdružují se v kmenech ve kterých se dědí prastaré formy bojových umění, kterým se bojovníci učí od raného dětství. Vysoká fyzická odolnost a znalost zbraní dělá z barbara ideálního bojovníka tváří v tvář a odborníka na přežití v kritických situacích. Kromě toho, že je vynikajícím bojovníkem, je i velmi dobrým vojevůdcem a všichni členové jeho družiny jsou obvykle mnohem životaschopnější, než když jsou sami. Může se specializovat na boj s jednotlivými zbraněmi a na speciální schopnosti pokřiků.

Tato herní postava vyniká v kouzlech mnohem více než všichni ostatní. Při síle jejích kouzel a správné fyzické zdatnosti její družiny se stává téměř nepřemožitelnou. Je však na rozdíl od ostatních více závislá na konkrétních vlastnostech předmětů a sehnat je není levná nebo snadná záležitost. Čarodějka může metat ledové výstřely, nechat spadnout z nebe meteorit, vykouzlit ohnivou kouli a ohnivou stěnu, nebo ledovou auru která metá ledové střely po protivnících. Zdatná je i v ovládání síly blesků. Své družině je navíc schopna očarovat zbraně, aby byl boj efektivnější.

Doménou paladina není síla útoku, ale jeho rychlost. Když ani ta nestačí, ochraňuje jej víra... Má k dispozici obranné a útočné aury, které ho chrání a posilují či škodí jeho nepřátelům. Ve spojení s nebesy je schopen účinně léčit sebe i zraněné spolubojovníky, obnovovat manu několikanásobně rychleji nebo likvidovat mohutným zábleskem nemrtvé. Jedná se o jednu z nejuniverzálnějších herních postav a je oblíbený v PvP družinách.

V těchto těžkých časech do tábora tulaček dorazila sedmice hrdinů (hráčské postavy).[2] Skupina se neohroženě vydala vyčistit divočinu obklopující tábor od démonů, kteří chystali útok na tábor. Poté ukončila činnost ďáblem posednuté bývalé velitelky tulaček zvané Blood Raven. Pomocí mohylových kamenů se hrdinové dostali portálem do vypáleného Tristramu vyšetřit, co se tam vlastně stalo a proč se démoni do kraje vrátili. Našli tam jen oheň, hordu vřískajících démonů a jediného přeživšího, posledního příslušníka řádu Horadrimů: Deckarda Caina, který jako poslední na světě disponoval informacemi o démonech a válce hříchů, na které se již zapomnělo.

Hrdiny po svém zotavení poslal do kláštera tulaček, kde zvědové potvrdili, že sídlí jedna z druhotných zlotvorů: Andariel, panna úzkosti. Její přítomnost v klášteře byla v kontextu s uplynulými událostmi potvrzením, že se Diablova moc již plně obnovila, a pro zajištění bezpečnosti v Khandurasu musela být poražena. Sídlila až v nejhlubších kobkách klášterních katakomb, obklopená množstvím nebezpečných monster. Proti dobře sehrané a různorodé skupině byla její inkarnace snadno přemožena a poslána zpět do horoucích pekel. Skupina se poté v táboře rozloučila a s Warrivem a Deckardem Cainem se vydala na východ po stopách Temného poutníka, o kterém jim Deckard Cain vyprávěl.

Mezitím se Temný poutník s Mariusem dostal do pouští říše Kedžistán, konkrétně do přímořského města Lut Gholein. Mariusovi svou mocí vnutil sen o uvěznění Tal Rashi za živa s duševínem zabodnutým v hrudi. Když se z něj probral, poutník mu jen řekl, že je to jeho bratr, kterého musí najít a osvobodit. Mariuse poslal do Lut Gholeinu vyzvídat od místních a vyjednat odvoz přes moře dále na východ, zatímco se on sám pustil do pátrání po Tal Rashově hrobce. Při tom nezapomněl obracet divočinu na svou stranu a vyvolávat další démony.

Skupina hrdinů však do Lut Gholeinu dorazila až v momentě, kdy bylo celé okolí zamořeno démony a dokonce ani místní ozbrojená stráž už nestačila odolávat náporu na hradby města. Na stranu démonů se navíc přidávali i dávní vládci Kedžistánu, jeden z nich byl mumifikován a umístěn pod lut-gholeinskými stokami. Hrdinové postup jím ovládaných démonů směrem na povrch zastavili. Poté je Deckard Cain vyslal hledat části horadrimské hole a magickou horadrimskou kostku, kde ji měli zcelit. Vladař Lut Gholeinu Jerhyn se jim svěřil, že Temný poutník, o němž se ve městě šeptalo, nebyl nikdo jiný než sám Diablo, převlečený za člověka. Čaroděj Drognan měl podezření, že hledá Tal Rashovu hrobku, aby z něj vysvobodil svého bratra Baala.

Skupina v opuštěných hrobkách pradávné civilizace nachází horadrimskou kostku i obě části hole, ale trvá to příliš dlouho. Mezitím se Drognanovi povedlo najít vodítko, jak cestu k Tal Rashově hrobce urychlit. Z návrhu se nakonec stává nutnost, protože se hordy démonů začaly probíjet přes městské strážné sklepením Jerhynova paláce. Dole se totiž nacházel vchod do tajemné vesmírné svatyně, kam kdysi jeden z velkých zaklínačů Horazon z řádu Vizjerei uvěznil mnoho démonů. Přes ty se hrdinové museli prosekat a zabili i Horazona resp. to, co z něj zbylo. V Horazonových poznámkách se hrdinové dočetli, že před 180 lety bylo zbudováno sedm Tal Rashových hrobek, kam archanděl Tyrael uvěznil mocného vůdce Horadrimů Tal Rashu, který se obětoval k zadržení podstaty Baala v poškozeném duševínu. Dočetli se, která z nich je pravá. V ní nalezli oltář, který pomocí horadrimské hole odemkl vchod do komnaty. Zde však narazili na obrovského démona Duriela, prince bolesti, druhého z druhotných zlotvorů, jenž je uvítal s posměškem, zda sem snad nepřišli hledat Baala. Po jeho porážce hrdinové osvobodili archanděla Tyraela, který byl připoután k obelisku, kde se mělo nacházet Tal Rasha. Jeho tělo však nebylo nikde. Tyrael jim sdělil, že přišli příliš pozdě a že Diablo s Baalem nyní bezpochyby míří do Kurastu, kde byl uvězněn jejich bratr Mephisto.

Jak se Baalovi vůbec z jeho vězení povedlo uniknout? Marius ve své cele pokračuje ve vyprávění. Když tenkrát konečně s Temným poutníkem nalezli Tal Rashovu hrobku, prý si všiml, že jeho společník ztrácí svou lidskou podstatu. Každý další krok kupředu poutníka posiloval. V Tal Rashově komnatě se prudce vydal osvobodit Baala vytáhnutím duševínu z Tal Rashova těla, avšak v tom mu zabránil Tyrael, jež se pustil do souboje. Baal mezitím zmanipuloval Mariusovu mysl a přesvědčil ho, že vytažením duševínu ho spasí, tak to udělal. Tyrael pak Mariusovi s hrůzou vyčetl, že zpečetil svým činem osud světa. Aby to napravil, musel se vydat do Kurastu vyhledat bránu do pekel, najít odvahu projít a vyhledat v pekle kovárnu, kde bylo možné Baalův duševín zničit. Jak Temný poutník a Baal připoutávali Tyraela k obelisku, Marius utekl udělat to, co mu Tyrael řekl.

Hrdinové dorazili lodí do přístaviště Kurastu, který chránilo podivné, ale slabé magické pole proti démonům. Vešli do rozlehlých džunglí a spatřili tam obraz temného poutníka, jenž se jim však rozložil na několik malých démonů. To bylo velmi špatné znamení. Ve městě se ptali, proč je džungle plná démonů, zfanatizovaných a evidentně posedlých lidojedů. Dozvěděli se, že zakarumité, příslušníci svatého rytířského řádu, podlehli Mephistovým svodům nenávisti a zkaženosti, který se nějakým způsobem vymanil ze svého vězení a ovládl jejich nejvyšší radu. Ti z řádu udělali jen hordu bezduchých fanatiků. Jediný, kdo se zkazit nenechal, byl radní Khalim. Toho ostatní zabili a rozčtvrtili.

Skupina proto musela najít a exhumovat Khalimovy ostatky, jež v horadrimské krychli přetvořila v Khalimův odkaz, který dokázal jako jediný prolomit pečeť nenávisti v Kurastu. Souboj s kurastskou radou v chrámu Travincal byl velmi tvrdý, avšak do chrámu nenávisti pod Travincalem se hrdinové nakonec dostali...

Krátce před nimi dorazil na místo i Marius (jehož snad přes radu v Travincalu dovnitř pustil Baalův duševín). Byl svědkem sjednocení trojice prvotních zlotvorů: Baala, Mephista i Diabla. Temný poutník se před Mariuvými zraky proměnil ze zbytku člověka v démona v plné síle, vylepšeného o schopnosti válečníka, který se opovážil ho v sobě uvěznit. Jak Diablo prošel pekelnou bránou, Marius za pár sekund hrůzou a přítomností všech třech prvotních zel zestárl o nejméně dvacet let, a zmizel pryč.

...hrdinové v hlubinách chrámu nenávisti nalezli pouze pár zbylých členů Rady a Mephista, pána nenávisti a nejstaršího ze tří bratrů. Ten jen nepříjemným a hlasitým hlasem prohlásil, že jdou pozdě. Zkušená parta si však s inkarnací tohoto zlotvora rychle poradila, sebrala sedm úlomků z jeho duševínu, a se zavřenýma očima pronikla do pekelné brány.

Brána je odeslala do jediné nebeské državy v pekle, pevnosti Pandemonium, kde se setkali se starým přítelem Tyraelem. Deckard Cain s nimi bránou prošel také a instruoval je, jak mají Mephistovy úlomky duševínu zničit. Skupina se vydala do pekelných plání, kde narazila na tuhý odpor démonů, a také na padlého anděla Izuala. Jednalo se o bývalého velitele nebeské armády, který bezhlavě vedl útok do pekel, kde byl zajat, a vyzradil trojici prvotních zlotvorů tajemství duševínu, tudíž jim umožnil poškodit ho dostat se z něj, kdyby někdy byli do něj chyceni. Anděl hrdinům ovšem po svém vysvobození sdělil, že je Tyrael blázen, že je do pekla poslal ho zachránit, a že je celý svět odsouzený k záhubě. Hrdinové pak nalezli pekelnou kovárnu, kde pekelným kladivem rozbili Mephistovy duševíny, které se rozpadly na velké množství magických drahokamů a run, jež si hrdinové nechali vložit do své zbroje, aby se posílili před závěrečným bojem s Diablem.

Po kamenném mostě se dostali přes ohnivou řeku do chrámu chaosu, kde prolomením pěti pečetí vyvolali mocného Diabla. Ten nebyl tímto příliš nadšen, takže slíbil narušitelům, že je před ním nezachrání ani jejich vlastní smrt. Před tím ho však zachránila jeho smrt. Vítězství v bitvě však nebylo snadné, neboď hrdinové museli neustále manévrovat mezi Diablovými kouzly. Při návratu do pevnosti Pandemonium hrdinové v kovárně zničili i Diablův duševín, a Tyrael jim jen pogratuloval. Měl však špatné zprávy, neboť se Baal mezitím vydal zkonsolidovat svou moc na zemi. Příběh těchto hrdinů tedy pokračuje v datadisku Diablo II: Lord of Destruction.

Marius v blázinci pak Tyraelovi vypráví, že se později dozvěděl o Diablově smrti i o zničení druhého duševínu. Obviňuje se, že zklamal a neprošel pekelnou bránou, jak mu nakázal, a prosí o odpuštění. Tyrael k Mariusovi přistoupil a řekl mu, že když odevzdá duševín, bude mu odpuštěno. Marius to nadšeně udělal s poukazem, co z něj ten duševín udělal. Tyrael mu pak poděkoval za správný úkon a prozradil mu svou skutečnou identitu. Duševínem si nasvítil obličej a Marius s hrůzou poznal mumifikovanou tvář Tal Rashi, čili Baala. S výkřiky "ne, ne, ne" pak Baalovou rukou umírá a jak Baal opouští Mariusovu celu, zapálí svým pochodem celé sanatorium.

• Diablo
• Diablo II: Lord of Destruction - Datadisk, vyšel v roce 2001

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Diablo II na Wikimedia Commons
• BattleNet
• české stránky o Diablu