Dezinformační kampaň

Dezinformační kampaň, útoky nebo operace je záměrné šíření nepravdivých informací s konečným cílem uvést publikum v omyl, zmást nebo je zmanipulovat.[1] Dezinformační útoky mohou provádět státní nebo nestátní aktéři za účelem ovlivnění domácího nebo zahraničního obyvatelstva. Tyto útoky se běžně používají k přetváření postojů a přesvědčení, řízení konkrétní agendy nebo vyvolání určitých reakcí u cílového publika.[2][3]

Dezinformační útoky lze provést prostřednictvím tradičních médií, jako jsou státem sponzorované televizní kanály a rádia.[4] S příchodem sociálních sítí se však dezinformační útoky stávají stále rozšířenějšími a silnějšími. Digitální nástroje, jako jsou roboti, algoritmy a technologie AI, se využívají k šíření a zesilování dezinformací a dílčích cílových populací na online platformách Instagram, Twitter, Facebook, YouTube a podobných.[5] Vzhledem k povaze těchto sítí byly dezinformační útoky klasifikovány jako skutečná kybernetická hrozba.[6]

Dezinformační útoky mohou představovat hrozbu pro demokracii v online prostoru, pro integritu volebních procesů jako jsou prezidentské volby ve Spojených státech v roce 2016, a pro národní bezpečnost obecně.[7]

Obranná opatření zahrnují například aplikace strojového učení, které mohou na platformách označovat dezinformace, systémy k ověřování faktů a algoritmické úpravy a spolupráci mezi soukromými společnostmi sociálních médií a vládami při vytváření řešení a sdílení klíčových informací.[3] Vznikají také vzdělávací programy, které mají lidi naučit, jak lépe rozlišovat mezi fakty a dezinformacemi online.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Disinformation attack na anglické Wikipedii.

  1. FALLIS, Don. What Is Disinformation?. Library Trends. 2015, s. 401–426. Dostupné online. ISSN 1559-0682. DOI 10.1353/lib.2015.0014. (anglicky)
  2. BEHAVIORAL SCIENCES DEPARTMENT, DE LA SALLE UNIVERSITY, MANILA, PHILIPPINES; COLLADO, Zaldy C.; BASCO, Angelica Joyce M.; COMMUNICATION DEPARTMENT, ADAMSON UNIVERSITY, MANILA, PHILIPPINES; SISON, Albin A.; COMMUNICATION DEPARTMENT, ADAMSON UNIVERSITY, MANILA, PHILIPPINES. Falling victims to online disinformation among young Filipino people: Is human mind to blame?. Cognition, Brain, Behavior.. 2020-06-26, s. 75–91. Dostupné online. DOI 10.24193/cbb.2020.24.05. (anglicky)
  3. FREDERICK, Kara. The New War of Ideas: Counterterrorism Lessons for the Digital Disinformation Fight. www.jstor.org. Center for a New American Security, 2019. Dostupné online. (anglicky)
  4. AJIR, Media; VAILLIANT, Bethany. Russian Information Warfare: Implications for Deterrence Theory. Strategic Studies Quarterly. 2018, s. 70–89. Dostupné online. ISSN 1936-1815. JSTOR 26481910. (anglicky)
  5. KATYAL, Sonia K. Artificial Intelligence, Advertising, and Disinformation. Advertising & Society Quarterly. 2019. Dostupné online. ISSN 2475-1790. DOI 10.1353/asr.2019.0026. (anglicky)
  6. CARAMANCION, Kevin Matthe. An Exploration of Disinformation as a Cybersecurity Threat. 2020 3rd International Conference on Information and Computer Technologies (ICICT). March 2020, s. 440–444. Dostupné online. ISBN 978-1-7281-7283-5. DOI 10.1109/ICICT50521.2020.00076. S2CID 218651389. (anglicky)
  7. DOWNES, Cathy. Strategic Blind–Spots on Cyber Threats, Vectors and Campaigns. The Cyber Defense Review. 2018, s. 79–104. Dostupné online. ISSN 2474-2120. JSTOR 26427378. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.