Dennis Sciama

Dennis William Siahou Sciama (18. listopadu 1926 – 18./19. prosince 1999)[1][2] byl britský fyzik, který díky své vlastní práci a práci jeho studentů, hrál hlavní roli v rozvoji britské fyziky po druhé světové válce. Je považován za jednoho z otců moderní kosmologie.[3][4]

Dennis Sciama
Narození18. listopadu 1926
Manchester
Úmrtí18. prosince 1999 (ve věku 73 let)
Oxford
Alma materUniverzita v Cambridgi
Trinity College
Malvern College
Povolánífyzik, astrofyzik a astronom
ZaměstnavateléOxfordská univerzita
Cornellova univerzita
Královská kolej v Londýně
Texaská univerzita v Austinu
Harvardova univerzita
Univerzita v Cambridgi
OceněníGuthrie Medal and Prize (1991)
člen Královské společnosti
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a kariéra

Sciama se narodil v Manchesteru v Anglii jako syn Nelly Adesové a Abrahama Sciamy.[5] Měl Syrsko-Židovský původ, jeho otec se narodil v Manchesteru a jeho matka se narodila v Egyptě, oba ale měli kořeny v Aleppu v Sýrii.[6]

Sciama získal doktorát v roce 1953 na univerzitě v Cambridgi pod vedením Paula Diraca, jeho disertace se týkala Machova principu a setrvačnosti. Jeho práce později ovlivnila formování skalárně-tenzorové teorie gravitace.

Učil na Cornellově univerzitě, King's College v Londýně, Harvardově univerzitě a Texaské univerzitě v Austinu, většinu své kariéry ale strávil v Cambridgi (50 a 60 léta) a na Oxfordské univerzitě (70 a raná 80 léta). V roce 1983 se přestěhoval z Oxfordu do Terstu, kde se stal profesorem astrofyziky na Mezinárodní škole pro pokročilá studia (SISSA), a konzultantem Mezinárodního centra pro teoretickou fyziku.

Během 90 let dělil čas mezi Terst a Oxford, kde působil jako hostující profesor až do konce života.

Sciama vytvořil spojení mezi některými tématy v astronomii a astrofyzice. Zabýval se rádiovou astronomií, rentgenovou astronomií, kvasary, anizotropií reliktního záření, mezihvězdným a mezigalaktickým prostředím, astročásticovou fyzikou a povahou temné hmoty. Nejvýznamnější byla ale jeho práce v obecné relativitě, s a bez kvantové teorie a černých děr. Pomohl oživit klasickou relativistickou alternativu k obecné relativitě známou jako Einsteinova-Cartanova gravitace.

V začátcích své kariéry podporoval Hoyleovu teorii ustáleného stavu vesmíru, a spolupracoval s jejími hlavními zastánci Hoylem, Hermannem Bondim a Thomasem Goldem. Když ale důkazy začaly v 60. letech hovořit proti ustáleném stavu vesmíru (reliktní záření), Sciama teorii opustil.

Během posledních let života se Sciama začal zajímat o problém temné hmoty v galaxiích. Věnoval se teorii temné hmoty, která se skládá z těžkých neutrin.

Řada předních astrofyziků a kosmologů moderní éry úspěšně absolvovala doktorské studium pod Sciamovým vedením, zejména:

Sciama také silně ovlivnil Rogera Penrose, který mu věnoval svou knihu The Road to Reality. Skupina, kterou vedl v 60. letech v Cambridgi (zahrnovala Ellise, Hawkinga, Reese, a Cartera) se ukázal jako velmi vlivná.

Sciama byl roku 1982 zvolen členem Královské společnosti. Byl také čestným členem Americké akademie umění a věd, Americké filozofické společnosti a Akademické obce Lincei v Římě. Sloužil jako prezident Mezinárodní společnosti pro obecnou relativitu a gravitaci (1980-1984).

V roce 1959 se oženil s Lidií Dinaovou, sociální antropoložkou. Měl s ní dvě dcery.

Jeho práce na SISSA a Oxfordské univerzitě vedla k vytvoření série přednášek na jeho počest, Dennis Sciama Memorial Lectures.[7] V roce 2009 pojmenoval Ústav kosmologie a gravitace na University of Portsmouth novou budovu jeho jménem a o dva roky později získal jeho jméno také nový superpočítač.[8]

Byl ateista.[9]

Knihy
  • 1959. The Unity of the Universe. Garden City, n. y., Doubleday.
  • 1969. The Physical Foundations of General Relativity. New York: Doubleday. Science Study Series.
  • 1971. Modern Cosmology. Cambridge University Press.
  • 1993. Modern Cosmology and the Dark Matter Problem. Cambridge University Press.

V populární kultuře

Sciama byl zobrazen v řadě biografických projektů o svém nejslavnějším studentovi Stephenu Hawkingovi:

Externí odkazy
  • 2004 BBC TV film Hawking, Sciamu hrál John Sessions.
  • 2014 film Teorie Všeho, Sciamu hrál David Thewlis. Fyzik Adrian Melott silně kritizoval zobrazení Sciamy v tomto filmu.[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dennis W. Sciama na anglické Wikipedii.

  1. ELLIS, George F. R.; PENROSE, Roger. Dennis William Sciama. 18 November 1926 -- 19 December 1999. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. 2010, s. 401. DOI 10.1098/rsbm.2009.0023. (anglicky)
  2. ELLIS, George F. R. Dennis Sciama (1926–99). Nature. 2000, s. 722. DOI 10.1038/35001716. PMID 10693790. Bibcode 2000Natur.403..722E. (anglicky)
  3. PhysicsWorld Archive » Volume 13 » Obituary: Dennis Sciama 1926–1999 [online]. Physicsworldarchive.iop.org [cit. 2012-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
  4. PROCEEDINGS OF THE AMERICAN PHILOSOPHICAL SOCIETY VOL. 145, NO. 3, SEPTEMBER 2001 [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-21. (anglicky)
  6. Helge Kragh. Cosmology and Controversy: The Historical Development of Two Theories of the Universe H. 1st. vyd. [s.l.]: University of Chicago Press, 1999. S. 220. (anglicky)
  7. Dennis Sciama Memorial Lectures Archivováno 11. 10. 2008 na Wayback Machine, SISSA, Italy.
  8. University Buildings | Contact and maps | University of Portsmouth [online]. Port.ac.uk [cit. 2012-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-02. (anglicky)
  9. http://rsbm.royalsocietypublishing.org/content/roybiogmem/56/401.full.pdf
  10. MELOTT, Adrian. Views: The Theory of Everything Is Missing Something [online]. [cit. 2015-04-01]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.