David Bowie (album)

Během své kariéry David Bowie zasáhl svou tvorbou do široké škály oborů, nebál se ani divadelní tvorby a ve spolupráci s Anthony Newley účinkoval v představeních v Music hall (např. hra Tony Steel). Dále spolupracoval ve smyslu něčeho, zvláštního a britského' s Rayem Davies z The Kinks a ovlivnil Syd Barettovy jemně nakřáplé, říkanky pro děti' z raných Pink Floyd. Edwardian flam (specifické kytarové rify), které se objevily také v některých písních od The Beatles (např. Being for the Benefit of Mr. Kite) patřily k dalším Bowieho zajímavým experimentů s hudbou. Touha Bowieho manažera, Ken Pitta, aby se stal všeobecně známým bavičem ve stylu estrádního vystupování spíše než skutečnou rockovou hvězdou, je v tuto dobu v jeho textech také dosti patrné a tím se odlišuje od dalších rockových projektů, které v té době vznikaly. Bowie osobně řekl, že jeho debutové album „vypadalo jako by mělo kořeny všude, v rocku, estrádě i divadelní produkci, netušil jsem, že jsem vlastně byl Maxem Millerem a Elvis Presley“.

Album, bylo úplně celé otextované Davidem a bylo uspořádáno kompozitorem alba Derekem Fearnleym, který je prý bral v potaz i při přípravě Observer Book of Music. V „Rubber Band“ (Bowieho píseň ze 66) je používána jako vedoucí hudební nástroj tuba. „Little Bomabardier“ a „Maid of Bond Street“ byly udělány ve hravém valčíkovém rytmu a jsou také plné dechových a smyčcových nástrojů. „Love You Till Tuesday“ a „Come and Buy My Toys“ byly písněmi, ve kterých byla jako vedoucí hudební prvek používána akustická kytara a jako prvky doplňující ostatní smyčcové nástroje. „Join the gang“ byla ojedinělou exkurzí do současného světa mladých lidí, vcítěním do tlaku, který je na ně kladen a jejich úniky z těchto problémů, řešené užíváním drog, v této písni byl také použit velice zajímavý a exotický hudební nástroj, sitar. Poslední píseň „Please Mr. Gravedigger“ byla „morbidním, hrůzostrašným duetem pouze pro hlas a zvukové efekty“ a byla popisována jako „jeden z opravdu bláznivých popových okamžiků“ a někdy bývá dokonce označována pouze jako báseň.

Nehledě na jisté nesoulady a chyby, které byly v debutovém albu udělány, někteří kritici skutečně toto album označují za profesionální a dospělé dílo. „We are hungry men“ je pojmenována po mesiáši, jehož osoba se znovu objevila i v jiných podobách např. v písních „Cygnet Committee“ (z alba Space Oddity), „Saviour Machine“ (z „The Man who Sold the World“) a „Oh, You Pretty Things“ (z "Hunky Dory"); stejně tak v hlavní úloze ve filmu The rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from the Mars. V úvodní písni totiž byly probírána i velice kontroverzní témata jako potrat, zabíjení novorozeňat a kanibalismus. „There is a Happy Land“ byla raným manifestem Bowieho vize dětí jako individuálních osob s vlastními myšlenkami a osobností, motiv byl znovu propracováván v „The Man who Sold the World“, „Hunky Dory“ a „Ziggy Stardust“. V „She's Got Medals“ byly zápletky příběhů větvené častými lesbickými a gay motivy, které dokonce předcházel svými šokujícím a nekonformním oblečením v„The Man who Sold the World“ (i jinde) a bisexuálně/oboupohlavní postavou „Ziggy Stardust“.

Po vydaní alba ve spolupráci se stejnou skupinou tvůrců byly vydány i dvě sólové písně (singly). „Rubber Band“ b/w „London Boys“, v prosinci 1966 a „The Lauging Gnome“ b/w „The Gospel According to Tony Day“, v dubnu 1967. „Rubber Band“ byl nahrán zcela jiným způsobem než všechny ostatní písně. „London Boys“ byly chváleny jako Bowieho první malý mistrovský kousek a je popisováno jako velice vydařené melancholické pozorování současné londýnské Mod scény. „The Laughing Gnome“ byla nahrána zcela nezvykle s revolučním, hlodavčím' (chipmunk-like) vokálem, ale technika varispeed používaná k vytvoření tohoto efektu mohla dokonce ukázat Bowieho ve více vážné podobě a to v mnohých písních, zahrnujíce „After All“, „The Bewlay Brothers“, „Fame“ a „Scream Like a Baby“. Znovu nahraná verze „Love You Till Tuesday“ b/w „Did You Ever Have a Dream“ byla znovu vydána jako single v červenci 1967.

David Bowie byl samozřejmě poprvé vydán ve Velké Británii, a to ve verzi mono i stereo, 1. června roku 1967 (mimochodem stejné datum jako The Beatles' Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band). Ve Spojených státech bylo vydáno v srpnu 1967, avšak bez „We Are Hungry Men“ a „Maid of Bond Street“. Album a tyto zmíněné písně měly totiž všude technické chyby a Bowie nevydal jinou nahrávku až do doby, kdy vzniklo album „Space Oddity“ (1969). Písně z debutového alba a další singly, včetně Deramovy pozdější práce, byly znovu použity v početné kompilaci hitů z alb, zahrnující i „The World of Bowie“ (1970), „Images 1966-1967“ (1973), „Another Face“ (1981), „Rock Reflection“ (1990) a „The Deram Anthology 1966-1968“ (1997). Mnoho písní bylo taktéž připravováno v Ken Pittově videoklipu Love You Till Tuesday, vytvořeném v roce 1969, ovšem oficiálně představeném až v roce 1984 jako součást CD.

Všechny písně napsal David Bowie.

• David Bowie – vokály, kytara, saxofon, aranže
• Derek Boyes – varhany
• Dek Fearnley – basová kytary, aranže
• John Eager – bicí
• Mike Vernon – producent
• Gus Dudgeon – technik

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Bowie (album) na anglické Wikipedii.