Datové modelování

V první fázi datového modelování je nutné vymezit veškeré informace, které budeme v našem systému uchovávat. Ze všech dostupných informací je třeba určit ty, které jsou pro nás důležité a mají tedy být o dané části reality dostupné. Všechny tyto informace včetně vztahů mezi nimi je pak třeba věrně (tedy bez jakéhokoliv přizpůsobování se potřebám momentálního implementačního záměru) popsat. V této části vzniká model reality, popisující čistě její obsahovou stránku.

K tomu, aby informace o popisovaných objektech byly relevantní, je třeba použít určitou míru abstrakce. To znamená, že jsou zde záměrně ignorovány některé další informace, jako jsou například technologická či implementační specifika. Toto zjednodušení nám poskytne patřičné zpřehlednění jinak příliš obsáhlé a složité reality.

Jelikož z této vrstvy vycházejí zbylé dvě, je nutné, aby v konceptuálním modelu bylo popsané vše, co je nebo bude podstatné pro kohokoli z členů realizačního týmu. Nikdo z nich nemá mít potřebu domýšlet si něco, co by mu v konceptuálním modelu chybělo.[3] V tomto návrhu tedy určujeme pouze CO je obsahem systému a ne jaké řešení pro zprostředkování tohoto obsahu v našem systému následně použijeme.

K tvorbě datového modelu na konceptuální úrovni se nejčastěji používá některá z modifikací ER diagramů.

Na konceptuální úroveň přirozeně navazuje technologická (někdy též zvaná logická) úroveň, která představuje střední míru abstrakce. V této fázi, obsahově vyplývající z konceptuálního schématu, je zohledňováno technologické řešení problému. Zde se určuje, jak budou uchovávaná data strukturována (například zda budou uchovávána v objektové databázi, relační databázi apod.) a jak bude toto pojetí v dané technologii realizováno. Jsou zde brány v úvahu dostupné technologické prostředky a možnosti dané architektury, nicméně tato úroveň je stále odlehčena od konkrétních implementačních specifik řešení. Ta jsou zohledňována až v poslední fázi.[1] Technologický model, který je dosud platformě nezávislý, popisuje, JAK je obsah systému vymezený v předchozí konceptuální úrovni realizován. Z toho vyplývá, že jeden konceptuální model může být interpretován mnoha různými technologickými modely, neboť jeden obsah může být vyjádřen mnoha způsoby.

Implementační úroveň datového modelování představuje nejnižší míru abstrakce. Není zde již prostor pro žádné zjednodušení. V této fázi probíhá realizace (implementace) datové struktury, popsané v předchozí technologické úrovni, v konkrétním zvoleném programovacím jazyce. Doposud nezávislý technologický model je na této úrovni transformován do modelu, který vyplývá z konkrétních specifik použité databázové platformy. Implementační fáze tedy musí zohledňovat všechny její dostupné prostředky a možnosti. Z toho vyplývá, že implementační úroveň popisuje, ČÍM je datový obsah systému, popsaný konceptuálním modelem a strukturovaný modelem technologickým, realizován.

Ze stejného důvodu, jako tomu bylo u konceptuálního modelu, může být model technologický rovnocenně vyjádřen několika implementačními modely. Konkrétní technologické řešení popsané v druhé fázi datového modelování lze totiž realizovat několika odlišnými způsoby. Vzniká zde fyzický model, který si lze představit jako model technologický (logický), rozšířený o některé specifické informace pro konkrétní databázovou platformu (například datové typy).