Georges Danton

Danton se narodil 26. října 1759 v Arcis-sur-Aube jako syn Jacquese Dantona a Mary Camusové. Po studiu práv se stal advokátem v Paříži. Roku 1787 se oženil s Antonietou Gabrielou Charpentier. V letech 1785–1791 byl advokátem královské rady. V roce 1790 založil spolu s Camillem Desmoulinsem (novinářem a přítelem z mládí) a J.-P. Maratem klub kordelierů. V roce 1791 se stal členem Pařížské komuny. Roku 1792 se významně podílel na svržení monarchie, proto také po ustanovení nové vlády získal post ministra spravedlnosti. Jeho podíl na zářijových masakrech je nejasný, ví se však, že je schválil a nesnažil se jim zabránit. Téhož roku byl zvolen do národního konventu, po porážce francouzských armád rezignoval z místa ministra spravedlnosti. V lednu roku 1793 hlasoval pro smrt krále. Významně se podílel na vytvoření revolučního tribunálu a stal se členem nového rozhodovacího orgánu výboru pro veřejné blaho. Navštěvoval francouzské vojáky a podporoval je, prosazoval nový systém vzdělávaní a byl členem legislativního výboru pro vytváření nového systému vlády. Zúčastnil se svržení Girondistů a chopil se s dalšími kordeliéry absolutní moci. Vytvořil z Výboru pro veřejné blaho diktátorský orgán. Brzy však byl zavražděn jeho spojenec Marat a Danton byl donucen opustit křeslo Výboru pro veřejné blaho.

Protože se snažil zabránit teroru, dostal se do boje s radikálními jakobíny v čele s Robespierrem. Teror zastavit však nedokázal a roku 1794 po popravě Hébertistů byl s ostatními kordeliéry Robespierrem obviněn z korupce a 5. dubna 1794 popraven. Jeho poprava otevřela dveře extrémní části revoluce.