Důl Doblhoff III

Důl Doblhoff III byl založen hrabětem Friedrichem Westfálským roku 1882. Důl se nacházel v obci Modlany v Ústeckém kraji a byl to největší důl na Teplicku.[2] V roce 1891 byl důl prodán za 3,6 miionu Mostecké uhelné společnosti spolu s doly Barbara a Prokop v Oldřichově, Julie, Milada a Neuhoffnung (Nová Naděje) u Chabařovic a Petri u Českého Újezdu[3]. Po skončení druhé světové války byl přejmenován po nejstarší zaměstnankyni závodu na „Kateřina“. Důl Kateřina byl definitivně uzavřen dne 30. června 1964.[1][4][5]

Zbytkové uhlí bylo později vyuhleno povrchovou těžbou povrchovým lomem Chabařovice.[6]

Dále v oblasti byly: důl Doblhoff I v Modlanech-Soběchleby, vznikl roku 1870 a vlastníkem byl hrabě Westphalen, důl Doblhoff II v Modlanech-Bohusudov, vznikl v roce 1872 a důl Doblhoff IV v Modlanech, vznikl v roce 1902.[7]

Ve středu 30. dubna 1902 došlo po půl páté ráno na Dole Doblhoff k výbuchu požárních plynů a uhelného prachu. Tato tragédie si vyžádala 13 obětí na životech, 5 horníků bylo těžce zraněno. V roce 1902 pracovalo na dole kolem 300 horníků a těžil denně na 70 vagónu uhlí.[2] Ke kritické havárii došlo ve staré severní úpadnici s lanovkou o délce 800 metrů a sklonem 2°, která procházela několika místy se značnými tektonickými poruchami s rozvinutým systémem mourových trhlin, kde již dříve docházelo k častým záparům.[1] Ve 4:39 h, po nástupu důlního s pěti ohňaři k místu zdolávání záparu, nastal výbuch požárních plynů a následně i uhelného prachu. Výbuch byl tak intenzivní, že vzdušná rázová vlna prošla celou lanovkou a rozšířila se k těžní jámě a tou vyrazila až na povrch a strhla střechu důlní budovy.[2] Ihned po explozi sfárali na pomoc postiženým záchranáři, vedení závodním dolu K. Brauerem, s naddůlním a jedním z inženýrů. Podrobnější popis záchranných a asanačních prací se nedochoval. Za zmínku stojí, že během výbuchu zahynuli v dole všichni koně, kteří byli používáni k vyvážení uhlí.[2]

Vedení dolu nebyla prokázána žádná vina a bylo konstatováno, že práce na zmáhání záparu byly vedeny podle zvyklostí a zkušeností, které se v revíru používaly a osvědčily.[1]

Na začátku odpolední směny ve čtvrtek 3. ledna 1963 došlo na dole Kateřina k požáru ze samovznícení, při kterém přišlo o život 15 horníků.[1][4] Není známo, jak dlouho trval proces samovznícení nad chodbou 105 ve třímetrové nadstropní lavici. Vlivem deprese vedl průtahy do starých chodeb a zplodiny hoření tak nebyly zjištěny. Následně dne 3. ledna v 15:20 h zjistil revírník 2. úseku kouře, které se táhly k výdušné jámě č 4. Prvotní okamžitý přímý zásah vodou nebyl možný z důvodu rozpojení vodního potrubí. Dále bylo zjištěno, že na likvidaci požáru v dole byla po jeho ohlášení poslána neúplná četa báňských záchranářů, které se po opakovaných pokusech nepodařilo proniknout k ohni a z ohroženého místa se musela stáhnout.[1][4]

Při vyšetřování příčin havárie byla nalezena řada porušení bezpečnostních předpisů. Hlavním nedostatkem bylo rozpojení požární vody a opožděné odvolání osádky z ohrožené oblasti.[1][4]