Dějiny Bulharska po roce 1989

Dějiny Bulharska po roce 1989 popisují vývoj tohoto státu po pádu komunismu až do současnosti.

Po pádu komunistické vlády Todora Živkova (1990), přijala nová levicová vláda mnoho reforem, včetně pozastavení mnoha zákonů, jež měly diskriminovat tureckou menšinu na jihu země. V devadesátých letech dvacátého století zažilo Bulharsko mnoho zvratů, nárůst korupce, zvýšení cen energie, ohromné sociální rozdíly, což vyvolalo vlnu protestů. V roce 1996 se do Bulharska navrátil bývalý car Simeon II., který byl po sesazení v roce 1946 a komunistickém převratu 1948 v exilu ve Španělsku. Simeonovi se povedlo vyhrát volby do parlamentu, kde získal polovinu křesel. Stal se premiérem. Měl v plánu kandidovat na prezidenta Bulharska, ale kvůli mnoha nesrovnalostem mu to bylo zamítnuto. V průběhu mandátu mu silně klesla popularita i v důsledku problémů s prokázáním původu majetku. V roce 2005 byl drtivě poražen ve volbách. Simeon však odmítl uznat poražku a tak sestavil koalici se socialisty. Politiku opustil roku 2009.

Ve volbách 2009 sestavil poměrně jednotný kabinet Bojko Borisov. V květnových volbách roku 2013 získala mandát bývalá opozice, která byla obviněna z korupce. To vyvolalo vlnu protestů, především ve Varně, kde se upalili 3 lidé, z toho 2 zemřeli. 40 dnů trvaly protesty proti vládě, až vláda padla a byly uspořádány předčasné volby. Roku 2013 bulharská vláda schválila stavbu plotu na hranici s Tureckem proti ilegální imigraci především z arabských zemí. Plot se rozhodla vláda roku 2015 prodloužit v souvislosti s migrační vlnou přes Řecko a Makedonii. Uvažuje se i o stavbě plotu na hranici s Řeckem kvůli strachu z odklonění vlny imigrantů do Bulharska, okolo oplocené Makedonie. Země též navázala spolupráci s Visegradskou čtyřkou.