Dácké války

Dácké války je označení vojenských střetnutí svedených na přelomu 1. a 2. století n. l. mezi Dáky, vedenými králem Decebalem, a Římany. Konflikt vyprovokovaný dáckými nájezdy do římských provincií na Balkáně se rozhořel za vlády císaře Domitiana v letech 87 až 89. Římané tehdy utrpěli porážku v první bitvě u Tapae a posléze s Dáky sjednali příměří. O několik let později obnovil císař Traianus dvěma rozsáhlými vojenskými akcemi nepřátelství s Dáky. První akcí byla druhá bitva u Tapae v letech 101 až 102 a další následovala v letech 105 až 106, během nichž si podrobil jejich hlavní město Sarmizegetusu a po smrti Decebala začlenil Dácii do římského impéria.

Dácké války
Římští vojáci bránící pevnost před útokem Dáků, výjev z Trajánova sloupu
trvání: 101–102 a 105–106 místo: Dácie výsledek: vítězství Římanů, začlenění Dácie k Římu
strany
Římská říše Římská říše Jazygové	Dácké království Roxolani Bastarnové Sarmati Kvádové Markomani
velitelé
Traianus	Decebalus
síla
150 000 (první válka) (14 římských legií) 75 000-80 000 legionářů 70 000-75 000 auxilia 200 000 (druhá válka)	neznámá, odhadem až 250 000
ztráty
neznámé	neznámé