Chřestýš zelený

Měří 100 až 120 centimetrů na délku. Identifikační znaky se obvykle liší s ohledem na poddruhy chřestýše zeleného. Navzdory svému českému jménu je však zbarvení kůže tohoto hada vždy světle hnědé (i když výjimkou může být i zbarvení skutečně lehce nazelenalé), zatímco hřbetní vzorování je složeno zejména z tmavě hnědých pruhů. Hlava je výrazného trojúhelníkovitého tvaru. Stejně, jako ostatní chřestýši, je i tento druh vybaven chřestítkem na konci ocasu, jež je tvořeno zrohovatělými články kůže, rovněž je had vybaven i tepločivnými jamkami, s jejichž pomocí je schopen detekovat teplo vydávané živočichy v okolí.

Obývá prérie, travnaté planiny a buše. Některé z poddruhů však dávají větší přednost například jeskyním či zalesněným oblastem. Občas dokonce využívá nor ostatních živočichů jakožto vlastního úkrytu.

Chřestýš zelený loví, díky značnému rozšíření po severoamerickém kontinentu, celou variaci odlišných zvířat. Nejčastěji kořistí však bývají hlodavci jako myši a krysy, či dokonce veverky, psouni a malí zajíci, stejně jako na zemi hnízdící ptáci. Méně obvyklou kořistí bývají obojživelníci a jiní hadi.

Nejedná se o příliš agresivního hada, v případě ohrožení využívá, stejně jako jeho příbuzní, svého chřestítka na ocase. Jednotlivými články v chřestítku pohybuje a vytváří tak pro chřestýše typický chřestivý zvuk. Většinu predátorů toto varování odradí. Na lov vyráží většinou v noci.

Jed chřestýše zeleného je poměrně silný. Obsahuje hemotoxiny i neurotoxiny a uštknutí může být pro člověka smrtelné. Při kousnutí had vpouští do těla kořisti či potenciálního nepřítele svými zuby 20–55 % uskladněného jedu, což je dostatečné množství pro zabití dospělého člověka.

Tento druh je živorodý, samice rodí v období mezi srpnem a říjnem, přičemž v jednom vrhu může být 4–12 mláďat. Ta po narození měří 22–28 centimetrů na délku.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chřestýš zelený na Wikimedia Commons

• Informace na webu University of Michigan (anglicky)
• Profil druhu na Biolib.cz