Corvo

Corvo, stejně jako nedaleký větší ostrov Flores, na rozdíl od východní části Azorského souostroví leží na severoamerické litosférické desce západně od Středoatlantského hřbetu, tvořícího uprostřed Atlantského oceánu hranici tektonických desek. Nejbližší pevninou směrem na západ je od Corva téměř 2000 km vzdálený kanadský ostrov Newfoundland.

Kaldera uprostřed ostrova

Ostrov je sopečného původu, v jeho středu se nachází velká kaldera (Caldeirão) a průměru zhruba dvou kilometrů. Její obvod měří cca 6,5 km a výškový rozdíl mezi horním okrajem a dnem kaldery činí až 300 metrů. Na dně kaldery je jezero s menšími ostrůvky.[1]

Nejvyšším vrcholem ostrova je 718 metrů vysoký vrchol Morro dos Homens (v překladu doslova Kopec lidí). Ze svahů kolem kaldery stékají do moře i do vnitřního jezera četné říčky a potoky.

V tzv. Medicejském atlasu ze 14. století je zmiňován ostrov jako Insula Corvi Marini (t. j. ostrov Mořských havranů, přičemž pojmenování zřejmě vzniklo z portugalského označení kormoránů jako corvo marinho).[5] Západoazorské ostrovy Flores a Corvo poprvé prozkoumal během své výpravy v roce 1452 portugalský námořní kapitán Diogo de Teive. První pokusy o trvalé osídlení ostrova byly neúspěšné. Vzhledem k zájmu portugalského panovnického domu o ovládnutí nových kolonií a o získávání profitu z nich ve formě daní nechal portugalský správce Západoazorských ostrovů Gonçalo de Sousa v roce 1548 na Corvo dovézt otroky z kapverdského ostrova Santo Antăo.[2] Tito otroci a jejich potomci zde vytvořili první stálou populaci, zabývající se zemědělstvím. Později se počet obyvatel ostrova Corvo rozšířil o další osadníky, kteří sem přišli ze sousedního ostrova Flores, dále z Terceiry, Madeiry a ze severního Portugalska.[2]

• 
  Jeden z větrných mlýnů
• 
  Přístav ve Vila do Corvo
• 
  Dno kaldery s jezerem
• 
  Pláž Praia da Areia
• 
  Kostel Nossa Senhora dos Milagres
• 
  Přistávací dráha místního letiště