Constitutio criminalis Josephina

Historie trestního práva v českých zemích v raném novověku má několik milníků. K zásadním patří vyhlášení Josephiny, která byla přeložena de češtiny apelačním radou Kašparem Janem Kupcem z Bílenberka a vydána v roce 1708. Dosavadní prameny trestního práva byly roztříštěné a k základním zdrojům patřil hrdelní soudní řád Karla V. (tzv. Carolina), Obnovené zřízení zemské, Deklaratoria a Novely, v praxích soudů byl inspirací i Hrdelní řád pro Dolní Rakousy z roku 1656 (tzv. Ferdinandea) a pro městské soudy to byla Koldínova Práva městská Království českého. Jedná se neúplný výčet, protože např. města pod vlivem saského práva používala trestněprávní prameny poněkud odlišné.

Tento právní předpis byl po obsahové stránce v podstatě výtahem z výše zmíněného Hrdelního řádu pro Dolní Rakousy a obsahoval jak procesní, tak i materiální normy. Josefina je ještě typickým zákoníkem předosvícenského období, jsou v ní obsaženy skutkové podstaty čarodějnictví a další delikty, které byly v následující osvícenské epoše podrobovány kritice. Zároveň je v ní plně uplatněn princip odstrašení, tedy trest, který měl být za různé trestné činy aplikován, nerespektoval příliš závažnost spáchaného skutku, ale měl svojí silou odstrašit pachatele a především společnost. Je zde také podrobně popsána možnost použití tortury, její procesní užití, různé stupně apod. Tortura byla připuštěna ještě v hrdelním zákoně Marie Terezie (tzv. Tereziana), který vyšel v roce 1769. V případě tortury a vůbec výběru trestů nešlo o samoúčelný sadismus, ale v podstatě o ritualizovaný výkon trestního práva, který byl pod kontrolou veřejné moci. Raně novověký trestní proces byl též typický tím, že vlastní přípravné a nalézací řízení bylo tajné, ale výkon rozhodnutí byl naopak veřejným představením, jež neslo rysy divadelních her. Německý historik Richard van Dülmen nazval raně novověké exekuce divadlem hrůzy.