Commius

První zmínka o Commiovi je z roku 57 př. n. l., kdy Julius Caesar zvítězil nad Belgy na řece Sambre, kde ho Caesar jmenoval vůdcem Atrebatů, protože byl ohromen jeho odvahou a věřil v jeho věrnost Římanům.[2] V roce 55 př. n. l. Julius Caesar plánoval první expedici do Británie a tak poslal Commia přes Lamanšský průliv s příkazy navštívit co nejvíce tamějších kmenů a přesvědčit je, aby přijali římskou ochranu. Tato Commiova mise ihned skončila, protože byl zajat při přistání v Británii a uvězněn místními kmeny. Propuštěn byl až poté, co se v Británii objevil Julius Caesar a úspěšně odrazil první útoky na pobřeží. V následujícím roce se do Británie s Caesarem znovu vrátil a vyjednal mírovou dohodu s Cassivellaunem.[3] Po druhé výpravě do Británie se Commius vrátil do Galie. Následně si v deltě Rýna Caesar podmanil kmen Menapiů a Commia pověřil velením jezdectva v této oblasti. Za svou loajalitu byl odměněn tím, že mu byly přiděleny pozemky kmene Morinů a tyto pozemky byly osvobozeny od daní.

Během zimy 53-52 př. n. l se Commius připojil ke galskému povstání vedeným Vercigetorigem. Tu zimu v Galii velel římský vojevůdce Titus Labienus, zatímco Julius Caesar pobýval v severní Itálii. Podle Caesara Titus Labienus zjistil, že se Commius spiknul proti Césarovi a tak se rozhodl ho zajmout.[3] Římský vojevůdce Gaius Volusenus a skupina centurionů byla vyslána na schůzku s Commiem. Jejich plánem bylo Commia zavraždit tak, aby to vypadalo jako tragická nehoda.[4] Tento plán selhal, protože Commia spolubojovníci zachránili, přesto Commius utrpěl těžké zranění. Commius se od této chvíle stal nepřítelem Římanů.

Commius je dále zmíněn v bitvě o Alesii, kde se spolu s Eporedorigem Viridomarem a Vergasillaunem snažil pomoci Vercingetorigovi z obležení, když s galskými kmeny napadli římské obležení z vnější strany.[4][3] Po prohrané bitvě u Alesie se vrátil na sever a připojil se ke kmeni Bellovaků se kterými se chtěl postavit proti Caesarovi, ale nedostatečný počet bojovníků ho donutil odejít do Germánie, kde chtěl najít další spojence. Když se vrátil s 500 bojovníky, byl vůdce Bellovaků zabit a Bellovakové se vzdali Římanům a tak uprchl zpět do Germánie.[5] Nedlouho poté se vrátil do Galie v čele skupiny bojovníků, s nimiž se snažil vést partyzánskou kampaň proti Římanům. Nejbližší římský velitel Marcus Antonius poslal kavalerii, která měla za úkol ho zajmout. Po řadě drobných střetů s Římany utrpěl Commius porážku v bitvě, v níž Římané zabili velké množství jeho stoupenců. Tato porážka přesvědčila Commia, že další odpor je zbytečný a poslal zprávu Marcovi Antoniovi, kterému nabídl, že odejde tam, kam bude poslán, tak aby nepřišel do kontaktu s Římany. Antonius tyto návrhy přijal.

Pravděpodobně v roce 50 př. n. l. odešel do Británie, kde důkazy na mincích naznačují, že se stal králem[2] v oblasti jižně od řeky Temže, která zahrnovala dnešní Hampshire a Sussex. Důkazy na mincích také naznačují, že jeho tři synové také vládli oblasti jižní Británie.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Commius na anglické Wikipedii.

• Commius na stránkách Palba.cz