Claudio Magris

Ač Ital, jeho velkým tématem je střední a východní Evropa - jeho rodný Terst býval součástí Habsburské monarchie a bývá ke střední Evropě někdy počítán. Proslavil se nejvíce „sentimentálním cestopisem“ Dunaj, románem, který vyšel roku 1986, a v němž postavil do protikladu Dunaj jako symbol hybridní a kosmopolitní středoevropské kultury a Rýn, zosobnění germánské ideje „čistoty rodu“.

Jeho dalším velkým tématem je němectví a jeho vztah k Evropě. Přednášel také germanistiku na univerzitě v Turínu, nyní je profesorem německé literatury na univerzitě v Terstu.

V letech 1994-1996 byl senátorem.

Píše fejetony do italského deníku Corriere della Sera.

• Čestný kříž Za vědu a umění I. třídy (1980, Rakousko)
• Čestný odznak Za vědu a umění (2012, Rakousko)
• rytíř Řádu umění a literatury (8. května 2009, Španělsko)[1]
• velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku (1. června 2001, Itálie)[2]
• zlatá Záslužná medaile za kulturu a umění (1998, Itálie)[3]
• Pour le Mérite (2014, Německo)
• velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2015, Německo)[4]
• Rakouská státní cena za evropskou literaturu (2005)
• Mírová cena německých knihkupců
• Cena Strega (1997)
• Cena knížete asturského za literaturu (2004)[5]
• Cena Franze Kafky (2016)[6].